Láska navěky...

...vzpomínky jako toulaví motýli
třepetajícím křídlem sem tam pohladí tvou tvář...sem tam......

Unikla láska, dlouhými roky,
mládí netušilo, že je tak nadpozemská,
že prokluzuje mezi prsty a bude chybět...
že jiná taková už není, nebude...
Nechápalo její sílu, její moc, jež čas nezničí,
snad má moc zakrýt všedností, jiným životem,
povinnostmi...
ale nezničí a neubije....

Stále bude vířit chuť jeho rtů,
dotek dechu,
třas rukou....a těla.... a srdce
při prvním milování, při prvních dotecích, při prvním splynutí a těch dalších...
Nic nemá moc to zastavit, překonat,
nic - ani smrt, ani život...

Ví to oba, chvíle odpočinku, od bolesti touhy, od námahy slov, jež k tomuto nepatří,
zas přijde třas, tlukot, zběsilé točení hlavy
při dlouho očekávaném a sněném doteku na tváři,
pohledu tak zblízka, že se utopíš,
beze slov,
jen tep zrychlený předzvěstí dalšího sladkého okamžiku,
jež slova nemají moc zachytit...........

---