Černý dech tvého úžasu cítím na tváři
až mi po zádech běhá mráz
to v údivu nad tebou samým
já v kleci zajatá tvou vlastní rukou
temný tok myšlenek probíjí mým mozkem
vše se v tuto barvu mění a já to neumím zastavit
a ty se směješ v rohu z povzdálí
kde utajena tvá duše plive nadále tu suť
a v němém úžasu svádím boj sama se sebou
nevědoma si toho, že dávno již boj je prohraný to já ležím v tmavé černé rakvi, kde víko ještě chybí
a má touha vstát je přímo najivní
já křičím a pláču, ale marně
tebe nic neodměkčí
pro tebe jen dýchám a doufám a ty ne a ne
konečně podej mi tu zbraň, ať ukončím vše tady a teď
pokoj všem připravím a bude klid
kdo vlastmě chce, aby to tak skončilo
odpověz upřímně jen jak to jde