Nepolíbený den

Snad přelétl pták půlnočním nebem jako sen

a jeho stín

ukradl mi na vteřinu měsíc i s bláznem

když míjel jej na berlích vteřin   

nebo nevědomky oči zavřel jsem 

nevidomý pes větřil vítr s vůní

žen jež nikde nekončí

ani nikde nezačínají

a věčné jsou jako soužení

když život je tak krátký jak dlouhá asi bude smrt

jsme stromy dotýkáme se hvězd a naše slova propadají korunami 

my vedle sebe mlkneme s nimi

a plamen rozbřesku na zeď kreslí

rudým uhlem naše skutky

epitaf noci, věty z vinné etikety

a novinové stránky

kdybych tě nemiloval ústy  

asi bych tě líbal

tento den nepolíbení zůstanem