Letní bouře

Srdce se zhouplo a ohromnou silou zasáhlo bronzovou stěnu.

Dvanáct chladných úderů se rozlehlo ztichlou půlnoční vesnicí.

Dvě možná tři psí tlamy se natáhly k obloze, aby vyloudily zavití na již šestý den zahalený měsíc, než se uloží ke spánku.

Spod šedé kápě se ozývalo nesnesitelné skřípaní o sebe třejících se zubů.

Udělal jsem první a druhý krok, šedý plášť se odlepil od oprýskané zdi kostela.

Třetí a čtvrtý krok z ještě létem rozpáleného asfaltu se začaly odpařovat první kapky deště.

Pátý krok krajina se rozzářila a z nebe vyšlehla zářící větévka.

Šestý, sedmý a osmý krok ozvala se ohlušující rána doprovázená zakňučením vystrašených psích duší.

Devátý a desátý krok otočil jsem se a v dalším ze záblesků jsem spatřil obrys postavy v šedé omšelé kápi.

11. a 12. krok znovu jsem se ohlédl. Nic.

13., 14. a 15. krok a opět nic.

16. a 17. krok, další záblesk, byla tam.

18., 19. o 20. krok vnitřnosti mi svírala úzkost.

21. krok při další ráně hromu se mi srdce rozbušilo nevídanou rychlostí.

30. a 40. krok stále zrychluji.

42. krok srdce jako by se mi zastavilo, stále tam byla.

53. krok noha se mi po kotník zabořila do bahna polní cesty.

54. a 55. krok hrůza mi svírala hrdlo.

56. krok klopýtl jsem o kámen a skácel jsem se k zemi.

Rána.

Ohromná rána.

Průvan zabouchl okno.

Vstal jsem z postele, abych ho zavřel. Blesk sjel z oblohy a v jeho záblesku jsem jí spatřil. Postava v šedé kápi as pod tou kápí můj obličej, můj obličej plný vrásek.

Šel jsem zpět k posteli.

Boty.

Boty.

Ano boty.

Bylo na nich bláto.