Zastávka nakrátko

Občas se zastavím na delší chvíli,

pak zase zmizím na nějaký čas.

Každý čerpáme své nové síly,

abychom se spolu setkali zas.

Hltáme drby, mluvíme o sobě

a zároveň nás nic nepřekvapí.

Jeden z nás uvízl v záchodě,

nikdo se nad tím nezastaví.

Na srazech čteme své práce,

výpitní s opičkou na krku.

Střízliví vše řeknou krátce

a podají vám svou leklou ruku.

Dětem a opilcům dá se věřit,

zpravidla řeknou pravdu.

Svět se vám začne taky bořit,

a tak sedíte támhle vzadu.

Lidé nemluví o svých prohrách,

bojí se hlasitého výsměchu.

Horší je zabloudit kdesi v horách,

pod rubáší metrového sněhu.

Veselost se změní v smutek,

jako všechno v přírodě.

Každý vykoná dobrý skutek

a neztratí nic v záchodě

(mobil, snubní prsten,… zlatý nuget,…).

Každý jedinec je výjimečný,

neříkám vám žádnou novinu.

Za život jsme všichni vděčni,

příště napíšu nějakou kravinu.