Balada o Vltavské Olihni

Balada o Vltavské OLIHNI

Tajemný tvor v tajemné tůni
neslyšně, nedyšně, tajemně trůní.
Já to vím, vždyť jsem byl tam dole u ní,
pomalu ještě teď hlava mi duní.

Tam dole vlhko, v té tajemné tůni,
tam, kde se jen slzy roní,
ukryt je obrovský tajemný tvor,
přišel k nám odněkud z tajemných hor.

Oliheň spí, nechoďte k ní!

Nesnaž se panáčku dostat až k ní
nebo tě, proboha, zaživa sní.
Ani ne panáček jako spíš panna

chutná ji nejvíce za chladna z rána.

Ve čtyři hodiny za tmy a za šera
vychází na lov ta strašlivá příšera.
Matky a matičky, chraňte svá děcka,

ať se vám od vody navrátí všecka.

Oliheň bdí, bojím se jí.

Jedině na toho nebude hrozná,
na toho, kdo její tajemství pozná.

Tajemství strašlivé, horší než smrt.

Nechoď tam panenko sama, v ta místa,
u vody čeká tě smrt víc než jistá!