Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePíseň osamělého stromu
Autor
Animovanej medvěd
Oni jsou nezištní, neodmítají nikoho, kdo hledá v jejich stínu klid a odpočinutí. Oni jsou věrní, nemění místo, kde už jednou zakořenily, když zjistí, že by snad někde mohlo být lépe. Oni jsou odvážní, pevně stojí v bouřce, ani je nenapadne, jít se někam schovat. Dál vytrvale čelí zkouškám přírody. Oni jsou krásní, čestní, hrdí a když už musí spadnout, padají k zemi tak, jako by umřít byla ta nejobyčejnější věc na světě. Nebouří se, nechtějí si zachránit vlastní kůru. Obětují se dennodenně, aby zahřály zboudilého pocestného
Byla jsi poslední, co mi připomínalo les, ve kterém jsem stál. Ale i ty jsi odešla. Jsem odsouzen k věčné samotě, aby mi došlo, kolik jsem toho zničil. Les je spousta stromů, kteří stojí při sobě, semknou se dohromady, aby vytvořily pro ostatní útočiště před deštěm, větrem a pískem. Odjakživa rostou vedle sebe a nehádají se o půdu v zemi ani o oblohu, k níž vztahují své ruce.
A tohle všechno jsem nevěděl. Myslel jsem si, že jsem ten nejlepší strom, který kdy vyrostl. Povyšoval jsem se nad ostatní, vysmíval se jejich kořenům, které neměli kde růst, protože všude byly ty moje. Až jednou přišli dřevorubci a pokáceli všechny stromy, kromě mě, byl sem moc silný. Dnes tu jsem sám. I ty jsi musel odejít.
Žít sám je těžké. Nemáte si s kým povídat, hádat se a usmiřovat. Na koho vzpomínat, až odjede. Vzpomínky. To jediné mi dnes zbylo. Ale jaké jsou to vzpomínky! Plné mého sobectví, pýchy a pokrytectví. Život je jako jedna dlouhá dovolená, ze které si vezete hezké obrázky. Nemám téměř žádné. Kolik jich máte vy?