Namlouvání v dešti

Mladučké dievča na ktoré sa nedá zabudnúť skončilo tak rýchlo svoju púť už ťa nevyliečia s motýľmi vzlietla si k oblakom dajúc tíško zbohom návratom aké nevinné sa zdajú tie detské túžby nikdy nedospieť niekedy však túžby klamú nič ťa nevráti zpäť (nič ťa nevráti zpäť) a ty si mala toľko snov (a ty si mala toľko snov) ktoré nechávaš nám (nechávaš nám) nad nebeskou záhradou bude smútiť tvoja tvár (slzami budeš svietiť k nám) aj keď tu niesi v našich srdciach stále zostávaš v nich sa s nami rozprávaš láska ťa kriesi naša láska ti šancu dá šancu byť nesmrteľná život s nami kráča avšak prečo sa pred tebou skryl (skrýva svoju tvár) bez slova ťa stráca plnú síl život ťa ztráca život ťa ztráca nič ťa nevráti zpäť nič ťa nevráti zpäť /MADUAR: TEN - Nič ťa nevráti zpäť/

Čtyři roky zpátky asi jsem vyhledala psycholožku potřebovala jsem srovnat proč se mi nedaří trvalé a harmonické vztahy dva rozvody dál už jen samé krátkodobky chodila jsem k ní dva roky řekla mi že si mě otec přivlastnil v zajetí erotických představ se na mě díval jako na ženu v podstatě si nepřál aby mu mě někdo odvedl svatební obřad bez požehnání všechno co se děje v mysli je stejně účinné jako to co se děje v reálu mohu prý se z těch mentálních vazeb osvobodit když mu to všechno vyčtu /on to i tam nahoře uslyší/ ale já hodná a milující tátova holčička nedokážu pořád najít tu správnou emoci k takovému kroku dělám co umím asi je to ještě málo ubíjí mě život bez partnera ne že by nikdo nebyl ale vždy je po všem dřív než by mohl začít normální život a to mě už ničí tak se ani nepokouším jít do něčeho nového: Nevím jak začít marně hledám slova co nejsou v mojí mysli k mání nikdy jsem netušila že něco není jak má být a není co s tím? kde vzít pohrdání tak opravdově aby srovnalo nám cesty tak už mě pusť vždyť na mě nemáš právo už jsem se chodit naučila i lžící jíst a tkaničky si také sama zavazuji pusť! neber mi šanci žít kde musím sama čtrnáctá komnata VYPADNI!!! nic nevyčítám nešpiním si ruce bolí mě srdce tos mi neměl dělat jsem víc než žena já jsem tvoje DCERA svědí tě oko? vyloupni je! vyrvi úd z těla co by tě sváděl k hříchu vrať mi dětství dospělost i zrání nemiluji tě nenávidím tě ZMĚŇ TO Táhni ty hajzle ke všem čertům sebrat mi iluze a všechno krásné čisté co je v dítěti! cos to udělal? smaž se a bol jak já v bezradnosti v emocích potrhaných milosrdných neřestných jsi kopka hnoje u postele u mých nohou každé ráno do ní šlápnu páchnu tebou smývám tě hnilobo dnes už se směju tvým kostem bez tkáně na rukou lačných zkřivených žárem ohně spaluje tě v tobě očistný

---