Cizinec v Praze

 CIZINEC  V PRAZE

     Můj smyšlený příběh vypráví o dvou zamilových lidech, kteří se seznámili přes inzerát na webových stránkách. Nejdříve si psávali jen zřídka, jak dovolil čas, ale postupem doby si povídali téměř stále až nakonec zjistili, že se milují a nemůžou už bez sebe být. Poslali si své fotografie a rozhodli se, zjistit jaká by byla realita. Tím byla skoro ruka v rukávě, ale problém byl v tom, že od sebe byli strašně daleko. On pocházel z menšího městečka v Podkrkonoší a ona z centra Prahy. Co s tím? Rozhodl se vydat do, pro něho, neznámého velkoměsta Prahy a najít svou milovanou. Ale zvládne to? Snad ano.
     Odjel tedy do města, kde stále bloudil. Na jednu stranu ho ruch, shon a davy lidí děsily, ale na druhou ho fascinovaly a lákaly. Tolik velkých nestereotypních budov, centrem zábavy, kolon aut a života u spěchajících lidí ještě neviděl. Ten adrenalin, který cítil kolem sebe v tak obrovském městě ho udivoval. Už chápal proč tolik lidí utíká z maloměsta. Tohle pro něho bylo úplně něco nového a to se mu na tom líbilo nejvíce. Hned jak se vzpamatoval z té úžasné atmosféry, vzpomněl si na důvod proč vlastně přijel. Chtěl se vydat do centra, který se nazývá Václavské náměstí, ale vůbec nevěděl jak. Na každém rohu se musel ptát na cestu, ale to ho nezastavilo.
     Procházel mnoha nádhernými místy jako je například Karlín, Prašná brána, náměstí Republiky a tak dále. Každou chvilinku se musel zastavit, aby se mohl kochat tou krásou kolem sebe. Spousta lidí na něho nevěřícně koukala, dokud jim nedošlo, že právě hledí na někoho kdo je v Praze prvně a obdivuje nádheru jejich města. Nakonec s pomocí mnoha lidí se opravdu na cíl své cesty dostal. To, co viděl ho úplně ohromilo. Tak velké a famozní náměstí ještě nikdy neviděl. Cítil se tu tak malinký až přehlédnutelný.
      Měl přesně napsanou adresu své vyvolené a tak se zeptal lidí, co nevšímavě s bleskem v nohách přecházeli kolem něho. Když stál před domem, který tak dlouho hledal, srdce se mu rozbušilo tak, že se bál aby nevyskočilo, protože už by ho nikdy nemusel najít.
       Zazvonil na zvonek s jejím jménem a čekal, že uslyší její líbezný hlas, jenže ve zvonku se ozvalo jen pípnutí na otevření dveří. Šel po schodech směrem vzhůru a na každém patře si četl jmenovky na dveřích. Na jméno, které tak usilovně hledal, narazil až ve čtvrtém patře. Zatajil se mu dech a roztřásla kolena, ale když zvládl cestu neznámou Prahou, tak své osudné setkání snad nebude  problém.
     Zaklepal na dveře a když mu jeho kráska otevřela, nevěřil vlastním očím. Byla ještě krásnější než na fotce, na které mu připadala bezkonkurenční. I jí se zjevily mžitky před očima, nečekala, že se ve dveřích jejího bytu objeví tak nádherný urostlý chlap se kterým se chtěla setkat už dávno. Němě na sebe hleděli a oba si mysleli, že se jim to jen zdá a za chvíli se probudí a každý bude sám na druhé straně republiky. Nakonec se přeci jen vzpamatovali a padli si do náruče. Ani jeden nevěděl jak dlouho se objímali, ale nejspíš věčnost. Pozvala ho dál, aby si mohli povídat, hledět na sebe a cítit přítomnost své lásky.   
Když se nabažili jeden druhého, slíbila mu, že ho provede noční Prahou, která je snad ještě úžasnejší než ve dne. Vydali se na procházku, která neměla určitou trasu, ale měla svůj cíl, čím bylo ukázat svému princi co nejvíc. "Ano, měla pravdu" pomyslel si  "noční Praha je opravdu ještě krásnější než to co jsem viděl předtím, ale není to tím, že teď mám po boku někoho s kým tu mou radost můžu sdílet?"  Touto otázkou si nejspíš i odpověděl.
     Něvěřil, že mu někdy přijde noční město krásné, ale tohle opravdu bylo. Došli až na Staroměstské náměstí, kde poprvé uviděl orloj a hleděl na něho hojnou chvíli než se mohl vydat dále. Pomník, který spatřil ho fascinoval svou dokonalostí a velikostí. Moc se mu líbilo jak vše bylo osvětlené takovým množstvím světel. Stále chtěl poznávat vše nové a měl ze všeho takovu radost až začal přemýšlet nad tím, že zůstane bydlet v Praze u své milované. Protože si myslel, že je v Praze pořád něco nového a za určitou dobu by to rozhodně nemohl stihnout projít a shlédnout.
     Dohodli se, že u ní zůstane několik dní a když i potom bude chtít zůstat, tak se k ní nastěhuje nastálo. Ukázala mu i Vyšehrad a on už neměl ani slov. Ten krásný pohled na město s tolika věžmi nikdy neviděl. Toužil spatřit všechno tuhle nádheru kdykoli a ne jen kdyby přijel na návštěvu. Tímto se rozhodl, že zůstane a slíbil své lásce, že se o ní bude starat a všechnu tu krásu města budou spatřovat spolu.
     Ta bohatost města ho udivila natolik, že se rohodl zůstat na vždy a opustit klid a samotu rodného kraje. Domů se vrátil už jen na skok pro všechny své věci a vrátil se zpátky do Prahy, kde chtěl zůstat až do konce svého života.
    Prahu už nikdy za svého života neopustil a spatřil tolik krásných věcí, že nemohl věřit