Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Modré neznámo

22. 09. 2008

786

Autor

Element6

Kdo nikdy neopustil svou vlast, je plný předsudků. Carlo Goldoni

Jsme tu sami? Každý máme občas pocit samoty, pocit, že sem nepatříme. Kdo ví, co se skrývá v těch temných hlubinách nad našimi hlavami. Je možné, že tam někde je náš původ? Na osamělé planetě. Co když na naši domovinu přišlo neštěstí a my museli uprchnout. A co když jsme osídlili různé světy. Naši bratři jsou od nás možná vzdáleni miliony světelných let. Jejich přítomnost však cítíme za chladných nocí, kdy na obloze blikají neony a my se snažíme číst ve hvězdné mapě. Poznáváme Velkou Medvědici, Kassiopeu, Orion…je snad někde tam naše druhá rodina? To opravdu netuším. Ale pravdu bych znal rád. Nejspíš ale pro mne toto tajemství zůstane neodkryto. Stejně jako zůstalo zakryté našim předkům. Také oni upínali s úctou svůj zrak vzhůru. I přes všechny pochybnosti doufali, stejně jako dnes doufám já. Jsem příliš mladý na to, abych mohl posuzovat pravdu? Možná. Sám se občas divím, jak mne vůbec takové myšlenky napadají. Avšak já se jim nebráním. Chodí sami. A mé uvažování mě dovádí k otázkám. Je jich mnoho, tolik bych toho chtěl vědět. Na tolik věcí bych se rád zeptat. Jak asi naši bratři a sestry vypadají? Jsou nám podobní?
Touha po poznání mě žene kupředu, stále dál. A já mohu létat, mohu se vydat na průzkum vesmíru. Ať si každý říká, co chce, já vím, že se všichni kladou stejnou otázku: „ Jsme ve vesmíru sami?“ Má odpověď zní „Ne“. Neptejte se mně, jak si mohu být tak jistý. Prostě jsem. Cítím to, cožpak vy ne? Ale jistě, že to také pociťujete. Je to to, co nás táhne vzhůru do náruče neznáma, protože se domníváme, že tam nahoře ještě někdo je. Kdosi jiný, ale přesto nám podobný…
A jestliže ve vesmíru skutečně jsme sami, co na tom? Je mnoho planet, spousta galaxií, proč by nemohlo být také více vesmírů, chcete- li dimenzí.
Co když sny, jež se nám zdají, jsou bránou do těchto světů? Pojďte se mnou do jednoho takového snu…
Jsou v něm lidé, které jste nikdy neviděli. Místa, která neznáte. Jak je tohle možné? Vzpomínka na minulý život to nebude. Mohl by to však být způsob komunikace nebo navigace. Co když se jedná o zabudovaný systém, abychom dle něho našli cestu „domů“? Do domova bez rozdílu na národnost či co já vím. Černoši, Číňané, Pygmejové, Běloši nač to rozlišovat? Na počátku jsme byli jednotní a pokud máme přežít, musíme se probudit z věčného snu a vydat na dalekou cestu za poznáním. Je možné, že nás naše Rodina již očekává, nenechme ji čekat příliš dlouho.
Až půjdete dnes spát, nezapomeňte, že sen může být mostem mezi světy. Paralelou, která všemu kolem nás dává věcný smysl…