Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Je to jako závislost

22. 07. 2001
1
0
1386
Autor
Cashew

Něco trošku staršího, ale myslím, že stále aktuální.

 

Celý život se tak nějak plazíš po světě a připadá ti, že ti vůbec nic neschází. Život jde normálně, všichni tví známí jsou přítomni, všechny židle obsazené, nikdo neschází. Ti, co kdysi scházeli se už jaksi vypařili ze tvé mysli. Božský klid. Už jsou totiž pryč strašně dlouho. Zapomnělo se na ně. Netrápí tě.

A pak najednou do tvého života vtrhne někdo nový. Ne, že by slušně vstoupil a připravil tě na sebe, ale prostě vpadne a je tu. Jako hurikán. Všechno se s tebou točí a vlastně ani nevíš proč. Teda, kvůli němu, ale proč právě on, vždyť kolem je tolik lidí a kdyby se třeba postavili na hlavu, tak tě absolutně netočí. Jenže teď ti najednou proudí krev v žilách a vůbec nic s tím nemůžeš udělat. Říkáš si, že tě absolutně nezajímá, snažíš se dívat jinam, zapomenout, ale nejde to. Hledáš důvod proč (aby ti pomohl zapomenout, že existuje), ale každý, který najdeš se nakonec změní v banální poddůvod a ten pravý nenajdeš – protože prostě není. Je to cosi v tobě, co neumíš pojmenovat a ovládat. Děsí to. Vždycky máš všechno co děláš pod kontrolou a teď najednou…

A vůbec nejhorší na tom je, že tomu, koho máš nejvíc ráda to nemůžeš říct a vlastně ani těm ostatním ne. Nepochopí to, nemůžou. Je to hrozná závislost na někom, kdo nikdy nebude tím, kým by ho chtěl člověk udělat. On tím možná i je, ale úplně někomu jinému. Někomu, koho od té doby nesmírně nenávidíš, protože mu závidíš. Hroznou závistí. Proč on a ne já ? Proč nemůžu být tím člověkem, který v téhle chvíli má to, co chci já (a nejspíš nikdy mít nebudu) ? A taky si připadáš divně vůči lidem – jednomu člověku, který tě miluje. Nevysvětlíš mu, že tvoje láska je pořád stejná a někdy je problém i uvěřit to sobě, ale je to tak.

Je to všechno strašně moc divné. Nikdy nebylo nutné svojí lásku s nikým srovnávat. Spokojenost. A teď je tu najednou někdo „lepší“ – spíš prostě jiný, nový, přitažlivý, neokoukaný. Je to prostě divné, není to láska, ani nic podobného. Je to prostě jen obyčejná závislost a nevíš co s ní, ani jestli s tím vůbec chceš něco dělat.


Piži
23. 07. 2001
Dát tip
Pěkné. Taky to znám. Co s tím? Přetrpět, přečkat.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru