Triviální záležitost

„Já budu muset jít“, tvá slova proříznou ticho. Zvedáš se a schýbáš se na zem pro své svršky. Nedívám se na tebe. Poslouchám zvuky, nehltám tě očima, jako když si před dvěma hodinama přijel.

Vždycky se na mě hladově vrháš. Tvé rty se vpíjí do mých, tvé prsty hledají lem mých kalhotek. Copak ona s tebou nespí? Proč si tady a né tam? Které z nás lžeš víc? Jak dlouho to ještě bude trvat?

Dozvím se někdy odpovědi na své otázky? Je to jen jeden z tisíce příběhů MILUJI ŽENATÉHO MUŽE? Růžová knihovna. Mohla bych vyprávět. Ze svých domněnek bych upředla dlouhou a pevnou niť.

Nehraj si se mnou. Mám to skončit? Proč? Beru si jen to nejlepší a řvát do polštáře jsem už dávno přestala. Chci tě vlastně…? Podvádíš ji….Mě budeš taky?

Jaká vlastně je? Vůbec ji neznám. Nikdy si o ní špatně nemluvil. Stihne mě „trest boží“, když tě ukradnu?

Jak tohle všechno skončí? Rozhodneš se někdy pro některou z nás? A nebo se jedna z nás rozhodne za tebe? Vrať se mi lásko. Dneska už to takhle necítím. Dny, kdy jsem si myslela, že si jedinej chlap na světě, jsou už dávno pryč. Je to opravdu tak vyjímečné a nebo je to jenom tím, že se vídáme tak málo a proto je to pořád tak hezké. Zapni si pásek a umyj si obličej, aby nezachytila moji vůni na tvých rtech.

Běž už, jdi, zavři za sebou dveře a zase zítra si na mě udělej chvilku.

Svoboda – dávám ti svobodu. Osvobodím tě od lží a vrátím tě tam, kam patříš. Tam, kde si před lety přísahal věrnost. Jaký to je? Uléhat večer vedle ní a na těle cítit doteky po našem milování?Jsem lepší milenka než ona? Srovnáváš nás? Co se ti honí hlavou, když se miluješ s ní? Myslíš na mě? Jak je to obráceně? Jdi už, zůstanu tu sama, jako už tolikrát před tím…