Lež blues

A dnes bylo mi

jakoby přes měsíc zůstaly přehozeny tvé punčochy

a na podvazcích z minulé noci

viseli oběšenci středního věku

jen tak pro radost

a v mucholapkách sodíkových lamp   

běžel čas a my chvíli hořeli

pak bylo mi

že mám už všeho dost

jako bys políbila mne na srdce

na které jsem vystál frontu v nuceném výseku

a cítil se zvadle jako růže v hrobě

nebo jako bych přečetl tisíc cizích dopisů z lahve

a ta slova v nich patřila mě

tak bylo mi

jako bych našel město

a divil se světlu

před nímž marně hledám úkryt v půlnočních ulicích

i v postelích před ránem

když jen je mi

a ty se divíš

že na tvém těle neshledávám chyb

to v noci říká se mi líp

pak tiše dveře zavřu

ještě než se probudíš

a v polštáři otisknutý čas v hodinkách

ti ráno řekne kdy jsem šel 

a kolik ho ještě mám

a kdyby ho málo bylo

řekni

opravit je dám