Jen si vybrat

Mám
balkón
ve druhym patře panelovýho domu,
z kterýho vidim
stejný domy, plechovou trafiku, dva stromy a
divokou travou
prorostlou mrtvolu dětskýho pískoviště.
(Vesele) Barevný popelnice na kolečkách
auta
bez života,
klidný,
prázdný k odevzdání,
ale
ne natolik,aby za svojí pomoc
nic nechtěly.

Ptáci stavějcí si hnízda na hrotech střech,
skřípění otevírajcích se oken,
sraní psů kde se dá,
zhasínání světel,
můj čaj a vajgly který cvrnkám dolů na chodník,
prodej novin,
každý ráno
mění.

( oživuje ty kulisy, ten vystřiženej svět proměnlivý všednosti
ale,
ne natolik,
aby mohly cokoli)

Lidi
pracujcí pro svý vlastní vystřižený životy - priority,
nekteří ze smíření,
nekteří z hlouposti,
z rozhodnutí který udělali dřív než mohli,
z rozhodnutí který neudělali,
opouštějí svý byty, aby mohli čekat
na dočkání.

Paní Machová,
 co bydlý o patro níž,
už čeká
jen na smrt.
Pořád to říká.
A stále není spokojená, i když
má jistotu
že se dočká.

Obden vynáší dvě poloprázný
igelitky a neplnej černej pytel
odpadků.

 Plastové lahve a kelímky do žlutých,
 papír do modrých,
 černý pytel,
 do černé.

Jendou jsem ji slyšel někomu říkat
že je ráda,
že třídí. Že to za ní nebylo a že tak
předtím než umře, něco přínosného udělá.

Ze stejného důvodu fetuju,
sázím
a utracím peníze
za kurvy.