Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDotýkám se, potýkám
01. 10. 2008
3
8
1854
Autor
Kozich
Míjíme se v ulicích,
bez něhy se zdravíme.
Kdypak si to povíme?
Dny v opilých podnicích.
Tak mi třeba pohlaď tvář,
pošeptej mi, že mě chceš.
Z pochybností svatozář,
v očích babylónskou věž.
Láska hýbe nohama,
tiskne se k oteklým rtům.
Je to smutná povaha,
vytejká ze slanejch snů.
bez něhy se zdravíme.
Kdypak si to povíme?
Dny v opilých podnicích.
Tak mi třeba pohlaď tvář,
pošeptej mi, že mě chceš.
Z pochybností svatozář,
v očích babylónskou věž.
Láska hýbe nohama,
tiskne se k oteklým rtům.
Je to smutná povaha,
vytejká ze slanejch snů.
8 názorů
Miroslawek
04. 10. 2008
poslední je nejzajímavější, hlavně slané sny
Je to smutná povaha,
vytejká ze slanejch snů.
nepadne ovšem vůbec k předešlému, myslím,
druhá je pěkná, až moc...
první /až na opilé podniky snad/ ne
sluncem_zvláčnělá_zběsilost
01. 10. 2008
za jedno z nejklasičtějších veršování může Tony.
ano, konec je skutecne, opravdu, wirklich, ponekud nestastny. priste se polepsim...by se ti libila
ha jsem tu první, není to špatné, ale: jedno z nejklasičtějších veršování a poslední strofa, tedy i konec, je uzavřena poněkud nešťastně, alespoň pro mě