Budeš mou?

MDu: a ty jsi kdo? Známe se? jinak samozřejmě pokud je to vážně míněno tak dík teda

Pokud po úletu není dítě, tak to ještě jde. Pokud to jako úlet bare jen protějšek, je to špatný :) Prej že trpělivost přináší růže. Jsem zvědav. Pokud ale v devadesáti budu sám, tak už na ně fakt kašlu a budu se jim vyhejbat :D

nemáš za čo

Myslíš, že víc rozkouskovaná by zněla líp? Takhle sem na to tedy nekoukal. snažil jsem se to rozsekat nějak dějově Jinak děkuji

Nechtěj ho vyrábět. Moje v¨ýroba spočívá v tom nejhorším co se v hlavě může zrodit. Raději čekej. až se při výrobě párkrát praštím do prstu, budu opět jen čekat

Vidim, že jsme na tom stejně. Mám poslední dobou už ale takovou zlost, že sem začal na vírobě :)

Tangens_Omega36: Nekoukej na kategorii do které to zařadím. ´Jdi ke mně s tím, že si přečteš něco možná i zajímavého :) Nikdy nevěděli co chtějí, neví co chtějí a asi to ani nikdy nezjistí :) Pořád mají v hlavě to, že musejí lhát aby se neprozradili. Přitom nemají co prozradit :D Jak už dávno padlo, na řetěz a nepovolovat, aby tě měli rádi. Možná kecám hlouposti, ale mluví léta praxe :) Díky ti za komentář

máme jiné názory

Dobře no. Ale pokud míníš i ve třiceti psát "jen" jak to cítíš, tak je to k hovnu, protože se sice zdokonalíš myšlenkově, ale literárně vůbec. A ten předchozí komentář jsem myslel samozřejmě jenom ze srandy :)

u tohoto už nyní nejsem, takže je vyřízeno

Tvrď že to je dobré, ale abys nebyl jediný :)

Že mám potenciál vím já, víš to ty a ví to hodně dalších lidí. Píšu tak, že to nechám ze sebe vypadnout všechno najednou víceméně v konečný formě a stejně to zní dobře (někdy, většinou-pro každýho jinak). Pak je další způsob psaní, že pisatel konstuuje příběh, dává tam nejmenší maličkosti aby navodil to co potřebuje. To mně nevyhovuje. Bude to leností a asi tim, že všechno se mi tak nějak podaří bez námahy. Zatim na tom nic nebudu myslet. Nechám dál svojí hlavu se vyvíjet a budu sledovat co a jak dělá nově. A když kouknu na starý věci a na nový, tak se rozvíjí bez mého přičinění, takže uvidíme co dál. Toto jsem napsal u piva, když jsem se na chvíli zastavil a měli to bejt naprosto jiný tři témata v průběhu psaní. Myslím, že i toto je zajímavé a opakování slov se mi ted líbí, tak jako dřív třeba zahrádky. Opakuju v předposledním díle opakuju v tomto a budu opakovat třeba i v příštím. Budu dělat to co se mi líbí. A když si budu myslet, že příběh pozvedne to, že tam místo slov budu dávat vykřičníky a hvězdičky, tak to budu dělat tak.A stejně jako teď budu tvrdit, že je to tak dobré. Musí mě to bavit, nesmí mě to ovládat. Tolik z kytice narcisů

Mám na mysli třeba to, že základní informaci jako - Nevěřil jsem, že budeš schopna cítit dotyky lásky, dotyky smutku - neřekneš takto, ale - Nevěříš tomu, co cítíš. Nevěřil jsem, že budeš schopna cítit. Cítit dotyky lásky, dotyky smutku...Abychom si byli jisti tím, že asi opravdu nevěříš. Zkrátka nemám rád takový to neustálý opakování, takový způsob konstrukce textu mě vytáčí, protože to není nic než uměle budovaná atmosféra. Je ku prospěchu věci to občas použít, ale stavět na tom celý text, zvláště takto krátký, mi příjde průhledný. A radím ti, snaž se jít někam dál, vytvářet atmosféru zručněji, víc variovat. A nebudu říkat, že se možná pletu, že je to jen můj názor atp., protože tohle je prostě o ničem a vím že máš potenciál, proto ti to říkám takhle na plnou hubu.

nutím jinde, u tohoto bych ani neřek.

Hodně lyrické, avšak mě to nic moc neříká. Já takové ty sugestivní texty, který pomocí krátkých úsečných a neustále se opakujících vět něco nutí, nemusím.