Láska k noční tramvaji

Miluju noční tramvaje.

Týpek za mnou znuděně radí slečně, přes telefonní sluchátko, jak se má vyzvracet.

Chlapec naproti si málem rozbil hlavu, když s ním cukl spánek nad ránem o sedadlo před ním.

Zezadu se line alkoholicky zkvašeným dechem pár anglických slov.

Těm krásným budovám kolem z toho musí být úzko. Nebo todle nefárají?

Třeba i tydle skvosty v centru Prahy mají párty.

Žaludek se mi houpe a já bych nejraději koukala z okna.

...a nejhnusnější jsou dámy pod obraz, které se stále snaží být dámy. Asi se o to snaží každá z nás.

Grafáče se noří ze tmy, tuby si asi jedou svoje zlo, svůj skrytý smysl.

Noc je super.

Až na překupníky, feťáky, prostitutky, děvky zadara a prosklené obchůdky. Ještě, že tu nejsou sirotci a nežerou mi tělo. Koleje mi chrastí pod nohama a dráždí mi močový měchýř.

I ten ví svoje. Čurání po pivkách není to pravé ořechové. Líbá mě představa, že musím každá den vstát a koukat na Knight ridera.

Jsem ráda, že nejen já nedokážu držet víka...