Já, zrnko písku

Tohle by měla být povinná četba. Hned za Wolkerovou básní Pokora.

pét - díky moc

krásné....určitě se ti to povede, silné zrníčko...

alši: nechodím ani číst, přihlásím se, vykopnou mě, vlezu oknem a jen visím. Mám tu 1500avíz! morg: pravda pravdoucí Delf: směju se úplně jiným věcem. Když naleznu toho, kdo mi srdce vzal, jak budu žít dál? všem: Díky!)))

...krásná,pevná,odolná,...povedla se ti...tip/*

Pěkné,TIp

*

Připadám si při čtení Tvých veršů jak tenká vaječná skořápka. Stačí jen naťuknout a obsah se vylije v podobě veršů. Původně už jsem tu jednu báseň měl, ale dostal jsem bláznivý nápad dát Ti hned Tip a vše zmizelo, nějakých šest slok, z nichž jsem zrekonstruoval tak dvě. Ducha, který do mne při čtení Tvého dílka vstoupil, vystřídal jiný a mé myšlenky se ubíraly zase trochu jiným, duchovnějším směrem...Snad důsledek toho, že čtu vážně vše, co mi přijde pod ruku. A tak náhle vzniklo to, co vidíš níže! To ne já, jen jakási tajemná síla vedla mé prsty po klávesách a já pak viděl až výsledek a s údivem jsem nad tím kroutil hlavou.Že by automatické psaní uzpůsobené pro počítač? Směj se, inspiruj se, přemýšlej o životě, prostě dělej, co je libo...Můžeš taky nad vším jen udiveně zakroutit hlavou jako to teď dělám Já... Ty jsi zrnko písku, já kapička vody, zrcadlím Tvou touhu v jedno splynouti, poušť se stane klínem, v němž se zrodí svody, které naplní dvě duše, které sní... V nitru hledáš sebe, Já se náhle ztratí, nalezneš tu toho, kdo Ti srdce vzal, to, co dříve bylo, sotva jen se vrátí, tak s tím, co máš nyní, pluj životem dál... Ač se to zdá divné, dvě jiskřičky vzlétly, /jedna z kapky vody, druhá z písku zas!/ jiskry spojily se, osudy se spletly, život připravil nám citů hodokvas... Kdo sám hledá Boha, ten se strašně mýlí, v Universu platí duality řád, jenom naší Láskou i naděje sílí, že pocit souznění osloví nás snad... Pocítíme Boha, sami se jím stanem, budem jeden v druhém, v srdci vzplane žár, budem vším, čím chceme, květinou i pstruhem, který v záři slunce duhou barev hrál... Až čas nachýlí se, odejdeme každý do království, z něhož není návratu do stejného těla, není to však navždy, snad v životě jiném setkáme se tu! Dokud však žijeme, dejme tomu všecko, co se v hloubi našich duší ukrývá, každý dospělý je současně i děcko, v němž se skrývá Láska, sladká, nevinná..

kosy se bát nemusí škrábanec sice okusí leč ostří spíše ztupí když záseky se kupí.../**

no vida, já myslel, že už sem chodíš jen číst...

něžná..... ***