Společnost

            Naše krásná společnost. Jaká je? Jistě by vám každý mohl vyprávět, jak je dnešní společnost zkažená a lidi jsou povrchní a zlí a podobné lidské vlastnosti. Ovšem navenek se každý tváří, že lidé jsou fajn a všichni se mají moc rádi. A máme tu další typickou vlastnost, přetvářku. Ale zde nechci vyjmenovávat všechny vlastnosti, kterými trpíme. To ne. Chci jen popsat svůj názor pohledu. Moc optimisticky laděný asi nebude.

            Už od dětství jsme vrženi do fáze socializace. Většinou jsme odvedeni na dětské hřiště, kde se setkáváme s ostatními tvory, kteří si s námi mají hrát. A že se vám moc nechce, jste příliš stydliví? No máte smůlu, musíte se socializovat, aby z vás nevyrostl sériový vrah. Do školky se taky musí chodit, aby se to nebohé dítě “otrkalo“. Zde se oddělí děti, které jsou extrovertnější od těch, které by byly radši doma a pryč od ostatních dětí. Jenže nemůže, protože to přece není normální. Každý musí mít rád společnost lidí. A pokud ne, tak je vzat hysterickou matkou do pedagogicko-psychologické poradny, s otázkou co s tím dítětem je?

            Nástup do školy bývá pro někoho horší. Začíná šikana. Lišíš se? Nekouříš? Nemáš mobil? Špatně. Tak to nemá být. Vždyť všude je nám vštěpováno, jak se máme chovat, co máme mít rádi, co máme mít. Zde už se lidé dělí víc a víc. Jsou zde rádoby vtipní frajeři, co si myslí, že spolkli všechnu moudrost světa. Namyšlené holky, co pomluví všechny, kdo kolem nich projde a nejdůležitější věcí je, kdo s kým spal. A tak bych mohla pokračovat, ale myslím, že je to zbytečné. Všichni tihle tvorové mají jeden cíl. Být cool a in. Jak má potom přežít jedinec, co takový není? Jak má spokojeně žít, když mu ostatní dávají najevo, že není takový, jako oni.

            Po škole to bývá už trochu lepší. Jedinec je mnohdy odkázán sám na sebe, aby přežil mezi lidmi. Někomu se nezadaří a stěhuje se zpátky k rodičům. Ten zbytek si žije v ústraní a chodí se občas vyvenčit s kamarády, kteří jsou stejně podivní, jako je on sám. A pokud má hodně štěstí, tak si najde životního partnera, se kterým má děti a ty půjdou opět na dětské hřiště, aby se socializovali. Tak se to přece dělá už hodně let.

            A jaká je tedy celková společnost? Neměla bych všechny házet do jednoho pytle, ale já to tak dělám. Ani já nebudu psát nic jiného, než že dnešní společnost je zkažená a lidi jsou povrchní a zlí. Ovšem já se od ní chci držet co nejdál. A daří se mi to dobře. Lepší se držet hesla: Kdo není s námi, je proti nám.