Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

2

11. 10. 2008
0
0
341
Autor
steaksauce

Včera jsem poznala muže. Seděl na lavičce, koukal před sebe a vypadal

zamyšleně. Sedla jsem si vedle něj a upřela na něj pohled. Měla jsem pocit, že ho velmi dobře znám. Netvářil se vesele, netvářil se ani smutně…Tvářil se spokojeně.

            Seděla jsem vedle něj bezmála hodinu. Ani jednou se nepohnul. Nechtěla jsem ho rušit. Chtěla jsem se na něj jen koukat. Nevěděla jsem proč. Vypadal docela obyčejně. V davu bych ho zcela jistě přehlédla.

            Po chvíli jsem se zvedla, došla k trafice, koupila noviny a položila je muži do klína. Cítila jsem, že to tak chce. Nepohnul se.

            Chtěla jsem odejít, ale věděla jsem, že musím zůstat. Potřeboval mě. Zašátrala jsem v kabelce, vyndala hřeben a upravila mu vlasy. Vypadal teď mnohem lépe. Zase jsem pocítila ten zvláštní pocit. Koupila jsem kávu. Položila jsem jí vedle něj. Ani se nepohnul.

            Za nedlouho jsem rozložila noviny a začala hlasitě předčítat. Vynechala jsem zprávu o ztroskotaném letadle a oslavě narozenin Královny Matky. Mělo to tak být. Prázdnou rukou jsem hledala v kabelce pudřenku. Našla jsem ji a přepudrovala si nos. Měla jsem pocit jako bych za sebe nerozhodovala sama.

            Začalo pršet. Vyndala jsem deštník a rozložila ho nad muže. Sama jsem mokla. Byla mi zima, ale sundala jsem si kabát a přehodila ho neznámému přes ramena. Znovu jsem se na něj upřeně zadívala. Žádná změna.

            Začala jsem se bát. Jediné na co jsem myslela bylo, jak moc chci odejít a zároveň jak moc chci zůstat.

Znovu jsem zašátrala v kabelce. Vyndala jsem cigaretu a zapálila si. Jednou jsem si potáhla a típla ji. Mělo se to stát.

Vypila jsem kafe, které jsem před okamžikem donesla muži. Bylo studené, ale já musela. Kelímek jsem hodila za sebe. V tu chvíli jsem vstala, kelímek sebrala a zamířila ke koši. Nikdy jsem nic podobného neudělala.

Vzpomněla jsem si, že jsem odešla i s dešníkem a že na muže prší. Znovu jsem si sedla a rozložila ho.

Začala jsem si pískat. Pískala jsem si melodii, kterou jsem nikdy neslyšela. Byla krásná.

Muž se rozplakal, vstal a odešel.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru