Mark Stone mezi Kněžkami

Těžká dubová vrata druhých vnitřích hradeb se se skřípotem otevřela a k pozemšťanovi přistoupila dlouhovlasá dívka se zlatou čelenkou. Kolem prstenu na levé ruce jí slabě sršela namodralá záře. Pozvedla hlavu a zpříma se zahleděla Markovi do očí.

 "Ha, hlobková mentální sonda." pomyslel si v duchu a snažil se rozptýlit pronikavý a drtivý pohled temných očí kněžky. Nezvládl to. Jeho narychlo vystavená psychická bariéra se sesula jak domek z karet a mentální pohled pročesával nitro bouřící se mysli. Nejzajímavější na tom bylo, že zřejmě stále nic nenacházel. To, že Marka chtěli kvůli chaotickému způsobu myšlení vyhodit už z prvního kola přijímacích zkoušek SDPP, se ukázalo nakonec jako výhoda. Jenom škoda, že peníze, které rozdal Stoneůcv strýček na úplatcích, mu již nikdo nevrátí. Co se dá dělat.

 Kněžka se otočila a přistoupila k hromotlukovi. Opatrně přiložila prsten k jeho čelence až se ozvalo suché zapraskání. Primitivní obličej umolousané postavy se rozářil blahem a obr se sesul k zemi v nezvladatelných křečích. Zpoza sloupů u vchodu se vynořily stráže.

 " Ráno ho vyhoďte na ulici." otočila se na Marka "A vy pojďte se mnou."

Před kapitánem se otevřely těžké kamenné dveře a kněžka jej vyzvala, aby do nich vstoupil jako první. Dlouhé točté schodiště se několikrát zalomilo a pak vyústilo v úzkou dlouhou chodbu. Mihotavé louče na stěnách osvětlovaly zatuchlé prostory jen velmi slabě, ale i tak si Mark všiml nenápadných orientačních značek, vytesaných v kamenných stěnách chodeb. U jedné z nich náhle kněžka zastavila a ponořila své štíhlé prsty do pěti nenápadných prohlubní pod zvláštními znaky. Mark měl co dělat, aby nevykřikl údivem. Ne, nemohl se mýlit. Ty znaky byly skutečně solanské. Ale tady ? Proč ? Že by se snad agenerál Khov se svými podezíravými doměnkami konečně jednou trefil do černého ? To je ale nepravděpodobné. Na generálovy úsudky je přeci spolehnutí, ještě nikdy se totiž netrefil. Alespoň ne přesně.

 "Jděte dovnitř." přerušila Stoneovy zběsilé úvahy kněžka a ukázala na nepatrnou škvíru ve zdi, která se z rachotem pomalu rozšiřovala.

 "Ještě, že nejsem kuřák." pomyslel si kapitán "Teď by mi totiž údivem určitě vypadla cigareta z pusy a propálil bych si syntetický oblek." Vzpomínka na neúspěšné kouření dýmky míru na jedné primitivní planetě se Markovi vybavovalo poměrně často. Tehdy to vypadalo velmi slibně. I když měl Ray poruchu a indiáni na něho navršili mohylu, Stoneovi se podařilo přežít a přesvědčit celý kmen o své nadpřirozené moci. Tak těžké to zas nebylo. V podstatě mimoděk skolil místního šamana, když si mezi ostatními zajatci nervózně pohrával s laserovou pistolí. Poslepu zašátral ve svém batohu, pak to v něm zasyčelo a už hořel. Když Mark zadupal plameny do země, čímž si zničil většinu výbavy včetně nouzové vysílačky, uvědomil si, že ten obtížný stařec, který kolem něho stále přešlapoval, někam zmizel. Popálený kouzelník zmateně prchal k lesu a hlasitě proklínal zajatce i celý svůj kmen. To se mu stalo osudným a tak mohl Mark nastoupit do jeho funkce. Ovšem dýmka míru patřila k nezbytným ceremoniím, kterými se musel prokousat. A když mu při kouření chytla od špatně nasypaného prskajícího tabáku vesta, zahodil dýmku a v ohnivém démonickém tanci přivodil náčelníkovi kmene infarkt. Na místní poměry udělal neuvěřitelnou kariéru, ovšem život v indiánském ležení nebyl ani tak žádný med. Mark měl velmi rád zvířata a docela mu vadilo, když jednoho dne dostal svého nejoblíbenějšího psa k obědu. A pak ty obřady. Jako šaman a náčelník v jedné osobě byl pracovně vytížen od rána do večera. Přivolávat déšť, vyhánět zlé duchy, plánovat války se sousedními kmeny, aby se bojovníci nenudili a neustále uspokojovat svých sedm žen. Ještě štěstí, že přišel ten velký lesní požár a Markovi se podařilo nepozorovaně zmizet, opravit Raye a nakonec zavolat i záchranný modul. Představa, že by tam byl ještě dnes, byla děsivá.

 "Jděte dovnitř !" obrátila se na kapitána kněžka poněkud drsnějším tónem.

 "Pojďte dál, Marku. Jste vítán." ozvalo se z tajemné místnosti.

Stone se nenechal dvakrát pobízet a zvědavě vstoupil. Hlas, který ho vyzval mu byl velmi povědomý. Co by tu ale, proboha, dělala manželka generála Khova. Není to snad příliš velké riziko, cestovat za trochou dobrodružství a erotiky až na druhý konec galaxie ? A že by na to generál nepřišel ? Je to skutečně ona ?

 Mark se zvědavě rozhlédl po místnosti. Pravidelné mramorové stěny zdobily desítky holografických obrazů a z hadích hlav u fantasticky vyornamentovaného stropu se linula hřejivá záře, která splývala s tichými tóny jakési líbivé varhanní skladby. Dlaždice v hale vytvářely magické obrazce, které chtě nechtě nutily oko pozorovatele sledovat jedno jediné místo. Tím bodem byl široký majestátný trůn, na němž hrdě seděla tmavovlasá dívka s božskými rysy. Její světlá tunika splývala v bohatých záhybech až k podlaze a zajímavý střih šatů odhaloval většinu vnad dívčiny krásné postavy.

 "Pojď bllíž." pohodila hlavou a dlouhé havraní vlasy, které se svezly s čela, odkryly zlatou čelenku, jakoby přirostlou ke spánkům sedící kněžky.

 "Odkud znáte mé jméno ?" vzpamatoval se Stone.

 "Od tebe." usmála se dívka "A víme toho o tobbě mnohem více. Přišel jsi z hvězd. Znáš věci, které nikoho z nás nikdy ani nenapadly a přesto pořádně nevíš, co tady vlastně děláš. Radily jsme se o tobě a teď ti můžu říct pravdu, kdo skutečně jsi."

 "Tak to jsem zvědavej." pomyslel si Mark "Doufám, že si alespoň splete moji hodnost u SDPP, vždyť už jsem měl být dvakrát povýšen."

 Kněžka nasadila vážný výraz a ukázala na Stonnea chvějící se rukou " Jsi bůh. Vím to."

 Mark se mírně pousmál "S tím jasnovidectvím to tu nebude až zas tak slavné."

 Kněžka však nemínila přestat : "Tak dokaž, že jsi bůh. Teď když o tom víš, už ti nic nebrání, abys splnil prastarou legendu."

 Při pohledu na nechápavý Markův výraz sice trochu zaváhala, ale pak pokračovala : "Celé generace čekáme na tvůj příchod. Měl ses nejdříve zjevit v našich myslích a pak přijít do kláštera přestrojen za venkovského obchodníka. My víme kdo jsi. Jedna mladá kněžka tě poznala již při včerejším zjevení. A teď nadešel čas, kdy potvrdíš i ty, že vyvolená z kněžek může stát po tvém boku a vládnout svému lidu pod boží ochranou."

 Mark nevycházel z údivu.

" Neumíš si představit, jak dlouho na tebe čekáme. A zprávy, které jsi nám celou dobu posílal, byly tak jednoduché, tak přímočaré, nebyl v nich žádný rozmar ani božská proroctví. Až dnes ráno, kdy jsme nad tvými slovy musely skutečně dlouho přemýšlet, pochpopily jsme, že jsi setoupil a přijdeš mezi nás."

 Podala Markovi čelenku zářící diamanty.

 "Jsem bůh." prohlásil zpitomělý Stone a nasadil si čelenku.

 Byl to šok. Tisíce pocitů všeho druhu. Pohledy. Zvědavé, nestoudné i hrůzné. Byl naráz v desítkách myslí, které se k němu hlásily o radu a povzbuzení. Mezi nimi zachytil i slabou mentální výzvu od Raye, který právě drtil zoufalému strážci vnitřní brány kláštera vaz.

 "Pojď ke mě a splyneme v jednu bytost." nedala si pokoj kněžka.

Mark pocítil, že z čelenky sálá ještě něco jiného. Vášeň a síla. Moc, které se nemohl bránit. Musel. Musel se jí poddat a skočit do rozbouřených vln emocí a neskutečné vášně. Nemohl jinak. Čelenka, jakoby se náhle stala součástí jeho mozku, podílela se na každém jeho pohybu. Jako náměsíčný přistoupil ke kněžce a pak skutečně splynuli v jednu bytost. A nejen fyzicky. Každá myšlenka, i ten nejslabší pocit, byl pro oba společný. Nemohl si být vůbec jist, ve které hlavě se zrodil. Na dlouhé minuty splynuli v jednu jedinou duši a poté si Mark s hrůzou uvědomil, že tato kněžka je jediným tvorem ve vesmíru, před kterým nemá žádné tajemství. Krásné i děsivé zároveň. Ale síla toho pocitu byla fantastická. Měl by to tak někdy vyzkoušet i s Elsou. Ale dají se ty čelenky někde koupit ?

 "To byla nádhera." vydechla kněžka, odpočívající vedle Marka na širokém trůnu.

 "To teda jo." potvrdil Stone a pokoušel se strhnout si čelenku z hlavy, protože ho nějaký pastevec právě obtěžoval s hříchy, na které vůbec neměl chuť. Kapitán se vzepřel vší silou o masivní opěradlo trůnu a čelenka s dusivým lupnutím náhle povolila. Mark vyjeveně zíral na drobné jehličky, které z čelenky za tu krátkou dobu vyrašily a začaly si navrtávat cestu do jeho spánků a pak možná i dál, někam do nitra jeho lebky. Temné stružky krve, které kapitánovi vyrašily na lících a pomalu odkapávaly snící kněžce na její bílý šat, svědčily o tom, že se mu to skutečně nezdá.

 "Do háje !"zavrčel Mark "Tak tohle Else nabízet nebudu."

Při představě, že by se musel i s čelenkou potácet celý zbytek života a poslouchat problémy, které nejsou jeho, se mu udělalo nevolno.

 "Rayi, kde jsi ?" posteskl si Mark.

 "Tady jsem !" do dveří sálu vpadl udýchaný Ray a za ním celý zástup zuřivých kněžek.

Mark ztuhnul jako opařený a rozhlédl se po stěnách. Jediné dveře v této místnosti byly ty, kterými právě přišel jeho věrný android i s doprovodem. O nějakém útěku nemohlo být ani řeči. Ray mezitím doběhl až k trůnu a přisedl si k Markovi a vyjevené kněžce, která vypadala, že se právě probudila do zlého snu.

 "Ty......Ty sis sundal božskou čelenku. Ty jsi ďábel." blábolila zmateně a Stone jí raději nic ani nevysvětloval. V tuto chvíli by to bylo asi stejně zbytečné. Zničil jim tady takovou krásnou čelenku, pošpinil čest kněžky zaslíbené bohu a teď si ještě Ray sedl na ten divný trůn ve kterém náhle začalo podezřele praskat. To nevypadá dobře.

 Kněžky pomalu obestoupily celou místnost podél stěn. Pak jejich velitelka s odhodlaným výrazem vyndala spoza pasu nebezpečně vypadající dýku a napřáhla se k ráně. Ostatní kněžky ji bleskurychle napodobily.

 "To se na nás vrhnou, nebo budou těmi nožíky házet ?" zeptal se Mark, který měl odjaživa smysl pro detaily.

 "Budou házet. To je konec !" zaječela kněžka na trůně a přikrčila se za Raye.

 "Nastav si energetický opasek na maximální výkon a já tě budu krýt." zvolal Ray na svého společníka a víc už nestačil. Desítky nožů zasvištěly naráz vzduchem a způsobily pravé divy. Některé kněžky nebyly v házení příliš dobré a jejich ostré dýky přeletěly svůj cíl a našly si náhradní cíle mezi kněžkami na druhé straně mítnosti. Jedna z útočnic se dokonce pořezala sama a druhou zranil její vlastní nůž, který se po odrazu od trůnu vrátil.