Jak ženy myslí

Jak ženy myslí

Motto: Žena neuvažuje v relacích "pravda / nepravda" ale téměř vždy porovnává "správné / špatné" podle škatulek, které nevymyslela sama, případně se řídí podle subjektivních pocitů, které z dané skutečnosti má.

Je to tak. Ženy vědkyně, vynálezkyně a podobných obskurních profesí existují, někdy jsou i úspěšné, ale jejich bádání se vždy vyznačuje tím, že dokáží důsledně aplikovat již objevené a dále postupovat ve vytyčeném směru, ale prakticky nikdy nepřijdou s převratnou myšlenkou či teorií, která postaví stávající skutečnosti na hlavu. Tuto výsadu přenechávají obvykle mužům, protože převratné myšlenky aby vznikly, tak potřebují, aby se jejich autor oprostil od dogmat, která jsou ať již vajémkoliv směru ženskému myšlení velmi blízká.

I ty nejchytřejší ženy se snaží především být v souladu s okolím, v souladu s trendy, v souladu s veřejným míněním, aktuálními oficiálními pravdami nebo dogmaty vyznávanými sociální skupinou, ve které se pohybují. Někdy je až komické sledovat, jak samčí strategie "balení na vybranou škatulku" (tedy že se onen chlapec či muž stylizuje do léčitele, satanisty či samozvaného experta na dochovno a vždy přesně upraví image, oděv i vyjadřování a životní styl této pečlivě vybrané a nastudované šatulce), tak tím ohromí, oslní a upoutá jednu z dívek, která se zcela poddá iluzi, jak má vyjímečného nápadníka, který rozhodně není tuctový a je jedinečný a proto lepší než ti ostatní. Ironií je, že je to póza nastavená tak, aby konvenční samička dokázala rozpoznat odlišnost a přitom to ještě dokázala zařadit do jí známé škatulky.

Jakmile přijde někdo, kdo je skutečně jedinečný, tak prvním problémem většiny žen a dívek bývá, že jej nedokáží zařadit a tak tápou a přehazujou jej mezi škatulkami blázen, excentrik nebo bezdomovec. Druhým problémem je pokud se jej snaží pochopit a z jeho myšlenek prosejí sítem konvenčních pravd takové torzo, že je člověk otřesen, když slyší, co si ze setkání odnesly. Zatímco muži jdou obvykle po podstatě, pro ženu bývá nejpodstatnější forma.

I proto je prubířským kamenem dívek ve škole obvykle hodina fyziky, kde pokud není učitelem žena, tak již nepostačuje naučit se básničku nazpaměť jako u všech ostatních předmětů a převzít vše jak je, ale je nutné to pochopit. V tu chvíli přicházejí obvykle problémy.

U vzahů většina žen a dívek ve skutečnosti požaduje univerzálního "panáka" který nepřekvapí a je na něho spolehnutí, přitom s ním není ostuda, vypadá konvenčně a má společenskou prestiž v rámci své tlupy. Zkrátka aby zapadal do škatulky "úspěšný panák".

Jejich myšlení je nastaveno tak, že obvykle nebádají po podstatě věcí, ale přijímají je jako hotové vzorce "správné / špatné" a přes tyto dogmata se dívají na celý svět kolem sebe a všechno hodnotí z pohledu aktuálních oficiálních pravd. Bez tohoto faktu by například móda prakticky nemohla existovat. Samička přesně ví, že tyhle boty jsou děsné, támhkleta halenka je skvělá, tohle znamená to a támhleto znamená ono. Má naučený aktuální katalog co se má a co je IN a vše hodnotí pohledem od A až do Z převzatým a často ani neřeší odkud.

Fascinující je, že ženy jsou vlastně nositelkami konvencí a již celá tisíciletí zpětně umravňují muže do podob, přijatelných pro společnost a pro snadnější ovládání. Ve společnostech, kde je či bylo běžné mnohoženství se nikdy samička sama od sebe bez vnějších podnětů nepozastavila nad tím, že by to bylo špatné. Stejně tak v otrokářských společnostech obvykle nebyly ženy těmi, kdo by řešil morální povahu věci. Vždy když slyším nějakou ženu plát spravedlivým hněvem nad tím, že se někde neuznávají lidská práva nebo že někdo dost důsledně nezavrhuje ideje diktatury, tak si představím ty statisíce žen jásajících a fascinovaně vítajících vůdce nebo ty davy nudících se měšťanek dívajících se na popravy na náměstích o několik století dříve. Je to všechno jen o tom, "co se právě teď má".

Vtírá se otázka, pokud bychom žili ve společnosti, kde se místo pozdravu na ulici souloží a kde je výraz slušnosti chodit nahá, zda by v tom byl nějaký problém. Dle mého názoru nikoliv a rituály by byly bez problémů dodržovány a to především ženami.

Svým způsobem jde až na výjimky jen o vyrostlé holčičky z první lavice, které opakují, co říkala paní učitelka a trvají na tom, že to přece tak musí být správně, když to říkala paní učitelka a kdokoliv kdo to zpochybńuje nebo se podle toho nechová je špatný člověk a musí jít "na hanbu" a to co říká se nesmí brát vážně, protože je v tom rozpor a ten jak známo bolí.

Při argumentaci s ženami mne dost často fascinovalo, že ve chvíli, kdy se vynese argument, který nelze racionálně zpochybnit, ale je nepohodlný a boří stávající pohled na svět a přináší do něho rozpor u člověka myslícího a u všech ostatních přináší jen nepříjemný pocit, že "to tak není, protože já vím, že je to jinak". Tedy v těchto sitauacích, kdy vznikne "kvas" ze kterého může vzejít poznání pravdy, tak obvykle reagují ženy naprosto specificky.

Nejdříve odrecitují jak to má být a někdy i uvedou uvedou důvěryhodný zdroj (televizi, maminku, paní učitelku .. mnohem častěji se však omezí na to, že je to přeci všem jasné, že to tak je, případně přivedou kamarádku či další ženy, které jim dosvědčí že to tak je). Pokud to člověka nezviklá, tak chvíli dělají, že nechápou co se říká. A nakonec vždy diskuse skončí v osobní rovině osočením nositele myšlenky jako zlé osoby, která by se měla stydět, že šíří "pravdu", která není v souladu. A protože jde tím pádem o "špatného" člověka, tak vše co říká je nepodstatné a nemusíme se tím zabývat a rozporu jsme se zbavili a přemýšlet se nemusí. Hurá !!!