....

Prázdný barák,

Temný sklep,

Okna vymlácená,

Vítr hučí

Kdo ví odkud.

Sednu si doprostřed

Studené šedé místnosti,

Rozložím

Papírovou krabici,

Zvláštně potrhanou

Překřížím nohy

A začnu se nahlas modlit,

Sama nevím ke komu:

Dej mi sílu

Zapomenout na míhání

Jeho těla v mém,

Na jeho vůni

Vem si smutek a

Nauč mě mazat

Černá místa

Zvenku slyším smích

Vykloním se z okna

A vidím jen

Potkana co se

Zavrtal do

Pytlíku se zbytky

Chleba.

Jsem na rozpacích

A tápu,

Raději už se nebudu

Modlit

Snad to bylo znamení

Že nic vyššího není a

Pomoct si musím sama?

Sama vymažu to

Šílenství v hlavě

Pod Tvým jménem

Vysypu šuplík

S Tvými dopisy

A pošťáka

Už nikdy nebudu lačně

Vyhlížet.

……a třeba vyšší moc

Naučila

Potkana se smát.

---