armáda

Sledovali měsíc.Hleděli na něj fascinovaně,téměř s nábožnou úctou.Na tu zářivou,stříbřitou značku na obloze,která už od počátku věků propůjčuje zvláštní moc každému, kdo o ni požádá. Vzývá všechny zatracené, křísí je a dává jim sílu. Pro ně je západ slunce okamžikem nevýslovné svobody a počátku slibované moci. Vycházejí ze svých úkrytů a berou na sebe pravou podobu,směšnou masku lidskosti ze sebe strhávají a rvou ji na kusy. Vytvářejí pak všichni spolu divné skupinky, zrůdná sousoší skrytá ve stínech. Oslavují měsíc v přesmyčkách bezhlavého tance, koří se mu voláním, skřehotavým zpěvem.

Obětují lidská mláďata jediné značce na nebi, své poslední naději, spravedlivému a laskavému ochránci. On jediný má s nimi trpělivost, dodává jim síly a naděje. Měsíc, kulatá, mrtvolně bledá pětikoruna na obloze, která už od počátku věků verbuje svou armádu.

Armádu vlkodlaků.