Swing o stínu

Můj dlouhej stín,

co vždycky za mnou se plouží

ačkoli vyhnu se loužím,

on se jich nemusí bát

válí se v kalužích rád

a čím je nad hlavou,

slunce zářivější

tím ten můj stín, ušpiněný, černější se zdá.

Můj stín,

placatá postava čunčí

rád mlsá zmrzlinu s punčí,

či vlastně s punčem, kdo ví

proč nikdy neosloví

tu slečnu co má rtík,

evidentně sladší

nežli všechny, dorty, který, v krámě prodává.

R) On ten můj stín,

víte, je tak trochu nesmělý

stydí se říct,

slečno, budu čekat v pondělí

nechci tu stát,

hloupě, jako strašák do zelí

před výkladem, abych mohl, pozorovat vás.

Bez vás,

nechci si hrát na milence

jste kráska bez konkurence,

a ona řekla by - hmm

ve tři čtvrtě na osm

budu před cukrárnou,

stát a čekat na vás

pak se nocí, budem moci, toulat v ulicích.

Však stín,

jak známo se sluncem mizí

trpí tak milostnou krizí,

a slečna zavírá krám

dnes domů nepůjdu sám

a slunce zapadá,

opouští mě můj stín

opouští mě, nesmělost však, já tu zůstávám.

============= SOLO =============

R) On ten můj stín,

víte, je tak trochu podivín

zpaměti zná, moje, oblíbené značky vín

komplexy má,

z toho, že není jak manekýn

a proto, že nadosmrti, bude asi sám.

R) Já od něj mám,

něco, z povahových vlastností

můj stín i já,

víte, trpíme nesmělostí

někdy však mám,

kuráž, hraničící s drzostí

jindy se však, jen tak za vlastní stín pokládám.