Výroba, SEX a výchova vlastních dětí

Přestože v okamžiku slasti tohle nikdo neřeší, další věc, která logicky dříve či později po sexu následuje jsou děti. Někdo je jimi šokován, jiný uteče, většina se však položí do role zodpovědného muže. Je nutno obrnit se trpělivostí a za společného tlaku jejích i vašich rodičů se postavit k věci čelem.

A co to obnáší ? Nejdříve je vaší milé častěji špatně, slabo, jak by ji do břicha kopl kůň. Některé téměř nepřetržitě zvrací, jiné mají těhotenství více v pohodě a přitvrdí se až ke konci. Je to hodně o fyzičce a o stavu páteře, zda se cvičí nebo se sedělo vždy jen v kanceláři. A také o věku. Většinu zhruba od poloviny trápí bolest zad, příliš citlivý čich, nejrůznější chutě a spousta souvisejících problémů včetně toho, že se mění hladiny všech hormonů a z vaší milé se stává chodící inkubátor, ve kterém často přestáváte poznávat původní dívku. Naštěstí nás pojí i psychické pouto a tak se podporujeme a společně se těšíme až budeme mít syna či dceru. Hlavně aby byl zdravý a aby to všichni přežili.

A přichází okamžik pravdy. "Máš mě rád ? Tak přece půjdeš k porodu se mnou. Teď se to přece má." Tak nějak i když obšírněji vám milá nastíní, že vás čeká hned po pitvě jeden z nejsilnějších lékařských zážitků. Příliš prostoru pro únik nemáte, prootže i kdyby se vám to podařilo, vaši milou budou pronásledovat soucitné pohledy kamarádek kdykoliv se provalí, že jste u porodu nebyl a ji samotnou budou sžírat pochyby z ženských časopisů, že určitě nebude mít dítě ani ji rád, protože jste neviděl jak trpěla a jak přišlo na svět.

V lékařských kruzích se traduje, že u porodu bývá nejproblematičtější křísit tatínky a že rodička je většinou pacient číslo dvě. Nevím, co je na tom pravdy, ale chápu, že vidět jak se vylíhne malý vřeštící podivný mimozemšťan v kaluži krve z míst, která jste měli nejraději a která nevypadají, že by ještě někdy mohla sloužit původnímu účelu, kdy se vaše milá podobá všemu jinému jen ne člověku a vy jen vidíte jak trpí a nemůžete jí pomoci. Je to zážitek. Někteří muži se pak topí v alkoholu či prášcích déle než týden, jiní to snášejí o poznání lépe. Většina z nich však nemá nějakou dobu na sex ani pomyšlení.

Ale je to za námi a po týdnu či dříve si vaše milá s kruhy pod očima, bledá a vyčerpaná přináší domů malý spící nebo brečící uzlíček, kterého se člověk téměř bojí dotknout. Koupání ve vaničce na minilehátku, aby se děcko neutopilo, nonstop noční pláč, kdy dítě ožívá vždy ve chvíli, kdy jste se vy chystali jít spát, první zdravotní problémy, nepřetržité ponocování, strachy a běsy a váš postupný přerod z člověka samostatného na člověka pečujícího, z dobyvatele na opatrovatele a většinou z vitálního chlapa na vyčerpanou zombie, která si chodí do práce odpočinout, to jsou následující týdny a měsíce a po roce už vás ani nenapadne, že tomu někdy bylo jinak.

Silné povahy si vzápětí pořídí i druhé dítě, aby to v rámci jednoho hrdinství měli všechno odbyté a pak je časem čekalo jen poklidné stáří. Redundance má za následek, že děti, které mají od sebe jen rok či dva se stávají rivaly a namísto pěkných vztahů kdy s rozestupem třeba 5ti a více let o sebe sourozenci pečují, tak tito se obvykle při každé příležitosti perou. Ale to je ještě daleko.

Přichází čas, kdy děti dělají své první pohyby, padají z balkónů, schodů, židlí, procházejí zábradlím, zkoušejí teplotu vařiče a ostrost nožů či nůžek. Při zkoumání zdířek zásuvky na 220V vynalézavost dítěte také obvykle nezná mezí. Zlatým hřebem průzkumu okolí je cucání, polykání a ucpávání téměř všech tělesných otvorů vším, co se najde od pavouka, přes slimáka, s nímž se batolata velmi rády dlouze líbají, až po korálky, které končí v uších či nose napotvoru přesně tak, že nejdou ven. Péče o dítě se tak již nomezuje jen na ně samé, ale na celý prostor, ve kterém by se teoreticky mohlo pohybovat.

S věkem se samozřejmě rizika zvyšují. A to si pište, že vždy na něco zapomenete a malý to najde a ukáže vám to nejhorší, co by vás často ani nenapadlo. Nebo by vás snad napadlo že velká dřevěná kostka s dírou uprostřed dovede vaši ječící a osleplou ratolest na oční pohotovost s očima plnýma písku a hlíny, kdy nejříve díru ucpe sypkým materiálem a pak předmět zvedne nad hlavu a pečlivě se okem zblízka přesvědčí, že je díra ucpána dobře a není skrz ni vidět a raději pro jistotu s věcí zaklepe? A to vše samozřejmě v jediném nestřeženém okamžiku, kdy jste nehlídali ? Nevěřil jsem, teď už věřím.

Útrapy nepřetržitého hlídání i náročné období vytrvalého odpovídání na otázku "proč" vynecháme a přejdeme k výchově samotné. Pokud má být rodič v budoucnu morální vzor a autorita, pak musí být jeho chování předvídatelné, nemí být náladový a mít vlny benevolence kdy jednou dovolí co příště zakáže (nejčastější chyba většiny rodičů) a pak se diví, že to dítě zkouší znovu a znovu, když už mu to jednou prošlo.

Samozřejmě časem naše dítě začne patřit do nějakého kolektivu a jak už to u kolektivů jak dětí tak dospělých obvykle bývá, ten s nejmenším pudem sebezáchovy se snaží vnutit všem ostatním, kdo nechce být srab a vyřazen, co mají dělat aby byli borci a jak má vypadat třeba stezka odvahy v šesti letech. Samozřejmě jsou v tomto i pozdějším věku ztráty a proto je lepší mít děti dvě. Že mají být sami sebou a od debilů se nemají nechat vyhecovat k lezení na topol, pod kterým jsou vyskládány železné roury, k přecházení tenkého ledu na hlubokém rybníce, k dobývání skal, které se drolí a k tisíci dalších konin. To malého prcka nepřesvědčíte. Lidský tvor je tvor kolektivní a pokud jím budou vrstevníci opovrhovat, že není stejný jako oni, je to pro něho horší než smrt. Koneckonců ta potká jen sem tam někoho a je to jen statistika.

Vy na rozdíl od něho však máte rozum a víte, jakým lumenům se narodily děti kolem a trnete hrůzou, co všechno ho může potkat. Ovšem pokud se vydáte cestou zákazů, tak jste nepopulární a zásadně mu zkomplikujete život, protože vrstevníkům se nevyhne, je s nimi ve škole většinu času, kamarády každé dítě potřebuje a od rodičů si je obvykle vybírat nenechá. Jakýkoliv větší zásah nebo omezení může snadno vyvolat odlišnost a následnou šikanu. Pak už je to jen rozhodnout se pro menší zlo. A to vše teprve začíná. Váš prcek je ve třetí třídě.

Už jste si prošli růst druhých zoubků, extrémní dětskou zvídavost, která je, pokud jste odpočatí, zajímavá a inspirující, ale pokud máte mezi jeho dotazy něco dělat a odpovídat tak, abyste se vyhnuli mystifikacím a vše do detailů vysvětlovat, pak je to pekelné období. Do budoucna vás čekají starosti s prospěchem ve škole, s jeho kamarády a nepřáteli, s planými neštovicemi, spálou a dalšími "dětskými nemocemi", kterým se prostě nevyhnete, s pedagogy, kteří žádnými pedagogy nejsou a zasloužili by provaz, ale vašim dětem byli přiděleni, problémy s menšinami, kdy se váš capart bojí jít domů nebo přinese věcí půlku a peníze žádné, první dětské lásky, puberta, dětské tábory a po celou tu dobu neustálé výdaje, výdaje, výdaje a starosti.

Je to krásné být rodičem. Vidět malého caparta, který je fajn, má vás rád jste pro něho všechno. Je to težké být rodičem, vidět puberťáka, kterému nic není recht a vaše problémy ho nezajímají a řeší jen sebe a je schopen své "lásce" tvrdit, že je na světě "úplně sám". Je těžké sledovat své dítě a vidět jak dělá stejné chyby jako jste dělali vy, prochází stejnými zkouškami, kterými jste procházeli vy, vše znovu a znovu a nemáte šanci mu pomoci, protože jsme tu každý sám za sebe a většina životních pravd je nesdělitelená dokud se nezažijí. Jste otcem. Už nikdy nebudete takoví jako předtím.