Úvahy Karla Marxe

Přečetl jsem si výcuc z díla Kapitál a chápu, proč ten člověk přišel s tím, s čím přišel, ale byla jiná doba a nevěděl, co víme my dnes po zkušenostech s reálným socialismem a po tom, co se kapitalismus podstatně proměnil a nemá tolik kontrastů jako míval.

Jde o to, že člověk potřebuje uspokojovat své potřeby. Jedna ze základních lidských vlasností je potřeba hromadění majetku, který jako jedniný garantuje již od prvobytně pospolné společnosti životní jistoty, bydlení, jídlo atd. Funkce státu, který by zajistil jednotlivce jeho bydlení, jídlo atd. v případě, že budou jakékoliv problémy jsou nedůvěryhodné. Spoléhat se na to nedá. Stejně tak, jako nelze spoléhat na peníze, které se snadno mohou změnit ze dne na den ve spousty bezcenných papírků, jak se cca každých sto let stává a ani celý systém tomu nedokáže zabránit.

Tedy co může dát člověku jistoty ? Buď majetek a nebo systém reprezentovaný státem, vyššmi bytostmi, vládci, bohem na zemi, kněžími, kýmkoliv.

Pokud je zdroj jistot ve vládnoucí hierarchii a majetek jednotlivce se nepreferuje, musí tomu odpovídat výchova a ideje, ale také realita, kdy například kněžský řád musí dokázat zajistit všechny své členy tak, aby jim nebyla zima, neměli hlad a měli vždy dost prostředků k plnění úkolů, které jim přísluší.

Vidím tedy pouze dvě cesty.

Buď cestu, kterou všichni důvěrně známe, tedy vydělávej, nakupuj, vytahuj se, hromaď, neměj nikdy dost, investuj do majetku, protože stát ti za nic neručí a když budeš mít problém a nebudeš mít nahamouníno, podívej se k popelnicím, jak dopadneš a v čem budeš žít. To je dost dobrá motivace.

A samozřejmě v souladu s Marxem ta nadstavba je všeobjímající propaganda spotřební společnosti a vymývání mozků, kdy není podstatné kdo jsi, ale jak vypadáš, kolik toho máš, v čem jezdíš, zkrátka atributy úspěchu, které mají všechny jednu společnou vlastnost. Je nutné je všechny kupovat. Za peníze, které dostaneme za práci, kdy je vyrábíme. A protože výroba je na velmi dobré úrovni, tak více než polovina zaměstnaných dělá pseudopráce, telefonuje, přepisuje tabbulky do jiných tabulek, zkrátka hraje si na práci a dostává za to peníze jako odměnu za čas strávený v kanceláři, který je odpracovaný jen fiktivně, stejně jako jsou fiktivní i ty peníze, které musíte rok vydělávat abyste si mohli zaplatit 2 dělníky na 14 dní apod. Zkrátka ta skutečná hodnota peněz je velmi nízká a jedniné, na co stačí, jsou v ohromném množství vyráběné produkty, které nám vnucuje reklama, že to je to podstatné co musíme mít.

Vzniká tady konflikt. Ale nikoliv mezi bohatými a chudými, protože co oči nevidí, to srdce nebolí a toho skutečně bohatého většina chudých, kteří byli povýšeni na střední třídu, nikdy neviděla. Skutečný konflikt, který vzniká, je mezi přirozeenými potřebami člověka (sex, jídlo, krev) a pseudopotřebami (ukazování se, diety a kult těla, sportovní vyžití a emoce u televize). Masáž moderních médií je tak kvalitní, že dokáže lidské bytosti velmi důsledně indoktrinovat i vychovávat, tedy přestože konflikt existuje, většina populace jej nevidí ani jim nevadí a pokud nenastane problém systému, kdy by část populace začala strádat, tak zatím nikdo nebude řešit proč co děláme a že je to samoúčelné. Že snad ani nejde o bohatství, ale spíše o důslednou kontrolu a ovládání všech živých tvorů této planety a možná dokonce v jejich vlastním zájmu, protože člověk má blíže ke zvířeti než k inteligentní bytosti (tím spíše pokud vyznává spotřebku produkovanou kapitalismem, která neklade žádný důraz na duševní rozvoj, ale preferuje vnější znaky, které si může kupovat i orangutan).

Tedy v kapitalistické společnosti nevidím vyloženě ZLO, ale spíše nemilosrdnost, při které se projevují hlavně problémy dané krátkozrakostí rozhodnutí, kdy má absolutní prioritu okamžitý zisk před dlouhodobými investicemi a perspektivami. Proto také často školství není líhní talentů, které by byly podporovány už odmala, ale všichni mají zájem o talenty hotové, prakticky nikdo nemá zájem investovat do talentů budoucích (a pokud ano, tak je to prezentováno a bohužel i realizováno spíše jako charita, kdy není důsledně prováděn výběr schopný/neschopný, ale podporuje se plošně což nikam nevede, zvláště pokud jsou pedagogové také bez talentu).

Kapitalismus tedy ovládá, motivuje, využívá, ale i hraje hru na to, aby byli všichni spokojeni, aby se status quo neměnil, aby byly pokud možno všichni spotřebitelé stejní a apeluje se na pudy vytahování se a vzhled.
 
Druhá zcela odlišná cesta orientovaná na duševní stránku bohužel u homo sapiens nejde zřejmě realizovat jinak než prostřednictvím víry. Tedy protože systém nebude postaven na spotřebě a spotřebitelích, nebude se ani maximálně zaměřovat na výkon, ba ani na hromadění majetku či peněz, ale na víru a askezi a minimalizaci potřeb s tím, že nejdůležitější hodnoty jsou duševní čistota, tělo je opovrhováno a výroba je omezenaa jen na nutnost pro přežití a uspokojení základních potřeb s tím, že vše je centrálně plánováno a systém garantuje přežití, práci i zázemí všem. Dobrým příkladem tohoto systému jsou například kněžské řády.

Podle mého názoru by to chtělo nějakou střední cestu. Musíme si ale přiznat, že člověk je především dravé zvíře a vždy bude mít nějaká skupinka tendenci mít výhody, moc, vyvyšovat se, uzurpovat z práce druhých, pracovat na postu na který nemá, řídit něco, co nedokáží.

Odstrašujícím příkladem budiš demokratické státy s volenými zástupci, kteří mají jen 4  roky svůj pracovní horitzont a jde se doslova ode zdi ke zdi a kdyby to nezachraňoval kapitalismus založený na velkých firmách a vlivech či lobbingu, který umravňuje vládnoucí skupinu, tak by neschopní populisté a volení diletanti přivedli každý stát během několika dekád k bankrotu.

V současné době ani vykořisťované a ovládané sstáty stejně jako kolonie, všichni mají určitou iluzi svobody a ekonomického rozmachu, který je sice velmi povrchní, ale funguje a vždy se dbá, aby nevznikaly konflikty z bídy. Tedy žádný stát se nenechá spadnout úplně, ale vždy se najde někdo, kdo pomůže, ne že by byli ostatní takoví dobráci, ale skutečným vládcům světa se nevyplatí konflikty, které vznikají spontánně jinde, než kde si je naplánují.

Komunismus tak, jak jej nastínil Marx, tedy společnosst, kde nikdo neparazituje na práci druhého, ale kde odměna odpovídá tomu, co se vytvořilo, by možný byl, ale ne s lidmi které potkáváme. Vždyť i jen rovnostářství, které je na pracovištích časté by tuto věc zcela znemožnilo. Stejně tak fakt, že většina lidí bez biče pracovat nebude a pokud ano, tak špatně a nedůsledně. Vždy bude muset být metoda donucovacích nástrojů a odměn, ale cílem by měl být natolik propracovaný stát, který nebude řízen volenými diletanty, ani v něm nebudou funkcionáři prospěcháři či známí známých na všech klíčových postech. Mám velikou obavu, že vedoucí silou by museli být buď vybraní extrémně inteligentní lidé, kteří by byli již od školy odebráni z běžného života vychovávání s tím, že jde o celoživotní poslání a že na sebe budou vzájemně dohlížet aby vliv jednotlivce nepřerostl v diktaturu, nicméně nebude je ohrožovat takový nesmysl jako jsou volby, kdy nevidoucí ovce volí nejrůžovější a nejlíbivější lísteček bez toho, aby tušily, co z toho vyplyne.

Jen bez hrozby voleb lze dělat reformy, rozhodnutí s delší perspektivou a vybudovat blahobyt a státní systém, který dokáže majetek spravovat a ne jej jen rozprodat, privatizovat nebo ho nechat zchátrat či proinvestovat vše co má. Jak hospodaří stát je obvykle tristní a extrémní výška odvodů tomu pak zákonitě musí odpovídat. Pokud by se lidé na rozhodovacích pozicích ve státě rozhodovali tak zodpovědně jako inteligentní podnikatel se svou vlastní firmou, bylo by vše zcela jiné. I proto musí být u moci elita nikoliv běžný člověk. Ten by stejně tak jako např u Inků neměl mít vůbec právo zastávat žádnou státní funkci, pokud na to nebyl vybrán v dětství podle talentu a pokud nemá odpovídající školu na ten druh úřadu, který bude zastávat.

Druhou variantu na "komunistickou" společnost si dovedu představit v případě inteligentních strojů, kdy by systém řídily stroje a lidé by v něm žili. Nemuselo by to být zdaleka tak straašné jako když systém s lidmí řídí lidé.

Pokud nebudou vznikat konflikty z bídy, pokud se národnosti promíchají a vyrovnají, pokud budopu důsledně platit všechna pravidla stejně pro všechny a pokud pro jakoukoliv funkci v systému nebude klíčový papír, známí a spousty výjimek včetně pozitivní diskriminace, ale pokud půjde pouze o schopnosti od pilota dopravního letadla až po hajzlbábu, pak věřím, že systém bude fungovat dobře a že nebude nutné vykořisťovbání ani kapitalismus v případě, že stát bude důsledně a spravedlivě garantovat každému životní úroveň a zázemí tak, aby mohl rozvíjet své schopnosti a opět je systému dávat.

Vždyť nutit inteligentního člověka být u pásu nebo aby byl nezaměstnaný je mrháním přírodního bohatství a stejně tak nepsokytnutí dostatečného vzdělání, podpory do života nebo stresování splácením úvěrů na dům apod. Potřebuje schopný člověk pro to, aby měl děti, duševní pohodu a aby mohl pracovat mít svůj dům ? Potřebuje. Potřebuje stát jeho práci a jeho děti ? Potřebuje. Tak mu stát ten dům dá. Třeba i s manželkou vychovanou tak, aby mu život nekazila, ale udělal ho hezčí a zvýšila jeho produktivitu.

Pokud je jiný člověk jen parazit alkoholik a za život nic neodpracoval a psychotesty u něho neobjevily žádný potenciál, tak bude bydlet na ubytovně se sedmi stejnými jako je on a bude mít minimální příjem a pokud bude kopat výkopy a dobře a dlouho, tak mu ten dům bude přidělen možná také. Ale pokud nikdy nepracoval a udělá si děti a bude to zjevně neperspektivní, pak bude mít stát právo veta, zda takové občany chce či nikoliv a tomu budou odpovídat podmínky, které nabídne. Motivace musí být. Ale spravedlnost a uspokojení potřeb také.

To co jsme zažili za socialismu, že všem musí stačit stejně a nikdo neřeší kdo co umí a kdo je kdo a kdo přispěl a kdo ne, v rovnostářství cestu rozhodně nevidím. A ve šlechtě ať již jsou to zasloužilí členové strany nebo židozednářská elita či bohatí nebo známí známích či kdokoliv jiný, v tom cestu také nevidím. Pokud šlechta, tak jedině z elity, ze vzdělanců, z těch, u kterých testy již v dětsví zjistily potenciál a celý život se rozvíjí a je zcela loajální zájmům státu a systému a navzájem se kontrolují.

Člověk jako tvor snad ani není předurčen na rozhodování. Obvykle jej velmi stresuje a nejlépe reaguje, pokud se mu pravda podá předžvýkaná, rozhodnutí a scénáře nabídnou již hotové a život plyne bez problémů a v harmonii. Tomu by mělo odpovídat i zřízení, které bude motivovat ke spokojenosti, vyrovnanému životu, loajalitě společnosti a ideálům vzájemné podpory a nikoliv hromadění na účet druhých s tím, že zlé časy jistě přijdou a s tím, že všichni lidé jsou svině a nikdo nepomůže ale určitě někdo vezme, okrade, ublíží. Zlo a obavy plodí zase jen zlo a obavy.

Je nutná zásadní a radikální změna systému, ale protože je transformace záležitostí dlouhodobou a s demokracií a fraškou svobody nemá nic spolčného, je velmi kompolikované dosáhnout cca 30 let kontinuálního vývoje, ve kterém by bylo možné provést v klidu transformaci bez toho, aby do ní zasáhli diletanti. Navíc sáhnout na majetek lidem vychovaným v současném měřítku hodnot je nemožné a cokoliv dát do rukou stávajícím úřadům je nebetyčné plýtvání. V současném stádiu společnosti má smysl jen soukromé vlastnictví, protože je to jediná ochrana jednotlivce před útlakem a jediná garance alespoň částečné svobody.

Ovšem v případě skutečně civilizovaného státu důsledně řízeného odshora až dolů myslícími bytostmi se zodpovědností a celoživotním posláním by skutečně bylo možné zříct se majetku v případě, že by systém jednotlivce přesvědčil, aby mu dal neomezenou důěru. To si však nyní dokážu představit jen velmi těžko.