Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNechápu
23. 10. 2008
0
4
350
Autor
Pol Pol
Tma a všudypřítomná zima. Klepu se, nevnímám okolí, jen svou bolest, kterou v srdci mám. Pronásleduje mě celý život. Je to jako pravidelně se opakující monzun. Víš, že přestane, ale taky víš, že to zase přijde všechno znova a znova. Čím víc jsi si jistý, tím víc tě pak všechno zlomí a zničí. Nedá se předpovídat. Pokoušel jsem se o to, marně. Je nějaké vysvobození z toho? Je cesta ven? Světlo na konci té tmy? Nevěřím a nikdy neuvěřím. Je to začarovaný kruh, houpačka. Čím víc jsi nahoře, tím větší bude pád. Myslíš si, že se to tebe netýká? Jen si to myslíš nebo jsi se šťastně narodil. A co to znamená se šťastně narodit? To neví nikdo. Někomu stačí svět bez válek, někomu svět, ve kterém by žil jen on. Ale jistě všechny spojuje touha, cit. Není člověka bez citu. To se jen, někdy, tak říká. Vždyť je to všechno o citech, touze. Proč války? Proč vraždy? Proč všechno tohle? Nejsme stroje. Vím to. Jde o to se chovat tak, aby okolí netrpělo. To je ovšem taky těžké. Někdy i nemožné. Také vím. Ale proč? Proč se ale dějí takové bolestivé rány v lidských duší? Je to zase pouho pouhá touha. Touha získat pro sebe to nejlepší, ovšem bez ohledu na okolí. Tak prosím, uvědom si, že bolestivé rány už nic nevyléčí. Možná jen čas, ale co je to čas. To je jako mluvit o zlatu, když není ani na chleba…
4 názory
Lilly.Watters
30. 11. 2008
Oldjerry, je to student a nudí se, to je normální.
Pol Pol, na bolest je dobrý něco dělat, pracovat, sportovat, souložit, cokoliv.
Přečti si to po sobě ještě jednou. Nejen že je to zmatená úvaha, ale ještě i s chybami pravopisnými i stylistickými. Obsah odpovídá dvěma jointům, nebo dvěma šlukům toluenu. Jestli je to autentický vlastní zážitek, tak si nejdřív ujasni, co od života chceš, abys dobře a adresně věděl, proč jsi naň nasrán...