Písmák Její oči měly smrtelný pohled.Zděšené a plaché překvapením hleděly přímo,skrze mě.Nebála se mě,ba čehosi u mě skrytého;ono skryté občas prosakovalo kůží jako pot skrz celé tělo a děsilo okolí i mě samotného.Dnešek se stal její zkouškou,zkouškou oddanosti a užití s částečnou hloubkou, neb se mylím a vše je pouhou zkouškou mě.
Ta její tvář strnule zastavená v čase;nevinnost zrcadlí se v její hebké kůži,jež skrývá přístup do jejího nitra.Tenká překážka,však za ní jsou další, v podobě kostí,orgánů a krve.
Krev! Nikdy jsem neměl rád pohled na krev a musím podotknout, že pohled na ni ve mně probouzel nečekané emoce. Někdy tak silné, že sám jsem pak netušil proč ?a kdo jsem?,přece jen spojené s vnímáním té beznaděje.Málo kdo toto pochopí,protože já sám mé konání nezcela úplně chápu.Kdy mé konání vlastně začalo se ubírat jiným směrem, směrem neobvyklým,strastiplnným až odporným?Už si nevzpomínám,ale tuším,že vše počalo již v pubertě.
Tenkrát , když jsem utíkal domů,jak povím matce,o Markétě,mé tehdejší lásce, že mě přivítala polibkem.Vyzpovídání bylo naším obyčejem,od oné tragické doby, kdy můj otec zemřel.Jenže jsem si všiml,že náš dům je nezvykle tichý.Žadné rádio či televize,obvykle řvoucí naplno,nic jen ticho.Až absurdní ticho ve srovnání s křikem vášnivě radostným uvnitř mého těla.Náhle jsem však přeci něco slyšel.
Vycházející zvuk z koupelny prozrazoval kapky vody, jež tak opatrně se spojovaly s vodou ve vaně.Ano, to byl ten moment z nezapomenutelných,otevřel jsem dokořán dveře s trochou adrenalinu v mysli,a než jsem ztihl dokončit slovo,vyhrkl jsem slzy proudem po tváři.A pak jen tiše stál jsem mezi dveřmi a pozoroval ty kapky vody padající přímo do hladiny rudé krve.
Krví byla po jejím těle všude přikrytá až na hlavu.Její rty se usmívaly, za to v očích,ano v očích se zračilo cosi,něco nepopsatelného, ale právě tento pohled mi přinesl naplnění.Spadla ze mě hrůza.Uchopil jsem rybářskou stoličku opřenou o zeď koupelny, rozložil ji a posadil se velmi blízko těm očím.
Oči, které jsem si myslel,že znám,najednou byly jiné.Pokoušel jsem se zjistit,co mi chtějí říct, vždyť přeci mluví.Každý den ke mně mluvily,tak pro teď opakují stále dokola tu jednu větu.Větu, jež jsem nemohl vyslovit ani přečíst, ovšem ona sama mi vstoupila do mysli a hluboce se do ní zaryla.Dotýkal jsem se těch očí,křičel jsem beznadějí, vždyť to musím vědět,jaká byla její myšlenka.Beznaděj se změnila ve vztek.Uchopil jsem ji za ramena a třásl s nimi, hlava se ji kymácela ze strany na stranu do různých až hrůzných úhlů.A já nepřestal sledovat její oči.Potom se ve mě něco zlomilo a já ztratil vědomí.
Bez vzlyku jen tiše jsem seděl, nic nevěděl a nic nechápal.Na nic jsem nemyslel,zrak se mi zatemnil a trvalo několik minut než se mi odařilo zase vnímat.Nyní mi vše došlo.Před malou chvílí jsem sledoval její oči,jako kdyby se nic nestalo, nepřipustil jsem k sobě pravdu,pravdu smrti ,nýbrž ona teď přišla za mnou.
Jestli mi mezi dveřmi tekly proudem slzy,tak nyní jsem tvořil oceány,až jsem se později divil,kolik tekutin jsem v sobě měl.Zavřel jsem ji víčkami oči a šel si zatelefonovat.
Trvalo mi pár minut , než jsem se k telefonu vůbec dostal.Vytočil jsem číslo policie,protože sanitka již byla marná a číslo na pohřební ústav jsem se nikdy neučil,nebylo potřeby.Policejní operátorce jsem pověděl o své matce a ta mi oznámila,že do hodiny dorazí i s pohřební službou.Ta hodina se zdála být nekonečná.Po jejich příjezdu mi položili několik otázek tykajících se matky.Říkali,že takovou sebevraždu již dlouho neviděli...
Pohřeb byl klidný,bez hojného počtu veřejnosti,jen několik příbuzných,kteří se těšili na dědictví a samozřejmě tu byla hrstka oddaných plaček.
Po vyslechnutí jejich oblíbených sladeb,jsem se s ní šel naposledy rozloučit.Byla úžasná.Vypadala jako když lehce spí a v paměti mi utkvěl její sladký úsměv.Ach, dost už o mé matce.Tyto vzpomínky jsou dosti bolestivé.
V té smutné době jsem zůstal bez příbuzných.Jistěže jsem jich měl dost ,avšak chovali se jako supi, naštěstí pro mě matka napsala závěť , kde mi přenechala mění, které nebylo malé.Mělo to háček, patřilo mi až po dovršení dospělosti.Holt zákony jsou zákony.Nicméně musel jsem jít do ústavní péče, která tehdy, nebudeme si nalhávat polopravdy, nebyla dobrá.Tam jsem strávil tři roky.Dlouhá doba během které mě pronásledovali noční můry či nespavost.
Když mi bylo osmnáct pustili mě ven, na svobodu.Byl jsem šťastný, neb jsem si to alespoň myslel.Po čase jsem zapomněl, nebylo proč vzpomínat na trápení, jež mi ta událost přinesla.Nějakou dobu jsem si lámal hlavu otázkou “proč?“
Proč mě tu na světě zanechala tak nepřipraveného a tak brzy?Klel jsem a byl jsem naplněn nenávistí.
Vystudoval jsem práva, i když jsem je ani tak studovat nechtěl, prostě mi byla nabídnuta a já se chopil příležitosti.Jenže pracovat jsem nechtěl, ani jsem nemusel, byl jsem dost bohatý.Matčiny úspory jsem šikovně investoval do obchodu, který mi vynášel značnou sumu peněz.Tak jsem jezdil do přírody a dělal všemožné,také jsem cestoval.
Ve tři a dvaceti jsem potkal Andělu a jsem s ní doteď. Její rodiče jí dali příznačné jméno,jelikož vypadá i se chová jako anděl.Je pro mě mým strážným andělem, jež žije po mém boku a mám výhodu, že tak s ním mohu kdykoli komunikovat.
Pokoušeli jsem se přivést do našeho manželství potomky, ale nedařilo se,tudíž jsme si adoptovali malou černošku.V dětském ústavu nám řekli, že toto dítěje nechtěné a dosud o něj ani nikdo neprojevil zájem.Byl ji rok.Jmenovala se Suezane.Po dvou letech se nám to podařilo a narodila se nám holčička.Byla a stále je krásná. Nesla jméno Daniela, protože Anděla se tak vždy chtěla jmenovat, obvzlášť v období puberty, kdy své jméno nenáviděla.
Tyto radostné údálosti v mě však probudili divné pocity.Denně jsem se probouzel zpocený.Mé noční můry se vracely.Ve snech se mi zdálo, jak ubližuji Suezane. Zdálo se mi o jejich tvarech, o tvarech jejího těla, byly ji teprve tři roky, ale mě přišla úchvatná.Ve snech jsem s ní dlouze souložil.Nechal její ústa pracovat a líbat veškeré části mého těla.Vzrušovaly mě tyto představy a já potřeboval je ze sebe dostat ven.
Sue mě milovala a byla na mě upnutá.Má žena po narození Daniely lehce,možná velmi se upnula k naší druhé dceři .Nebo to tak vypadalo kvůli mateřským povinnostem.Jenže to mě právě nutilo trávit více času se Sue.Marně jsem se pokoušel se na ni nedívat.Ignorovat ji, ale nešlo mi to.Její pohyby byly tak elegantní.Tak svádějící a vášnivé.Nejhorší pro mě bylo, když Sue se chtěla pomazlit, protože to se uvnitř mě strhl boj, má lepší stránka se snažila chovat jako otec, jenže ta druhá.Ta převládala a dávala mi do mysli i těla, do kousků těla touhy jí laskat, dotýkat se jí, zasunout a naučit ji lásky i potěšení.Vše mě tak uchopovalo, že jsem už už, málem své choutky uskutečnil, a právě proto byla Anděla mým strážným andělem.Aniž by něco vůbec tušila, vždy přišla v okamžiku, kdy jsem potřeboval zastavit své konání.
Byl jsem ztracený.Vyhrálo to nade mnou.Už jsem nebyl schopen to všechno vydržet, když to takhle šlo několik měsíců,vlastně rok.Přesto jsem odolával. A tak jsem vyrážel na lov, mohu-li to tak nazvat.Po nocích jsem chodil po barech, opíjel se a vyhledával oběti svých tužeb.Tím jsem nemohl pošpinit svou rodinu.Mou ženu.
Ano, byl jsem jí nevěrný, ale to vše proto, abych neudělal to nejhorší.Vymyslel jsem si přítele Adama.Anděla mi věřila, neměla důvod či důkaz,aby tomu bylo naopak.
V obchodech s dětskými potřebami jsem si nakoupil oblečení,dudlíky,zkrátka vše,co jsem potřeboval.Navštěvoval erotická centra a sledoval porno filmy,ne však s dětskou tématikou,protože jsem to nechtěl podporovat. Z počátku jsem ani nevěděl, proč jsem všechny ty věcičky nakoupil.Ale pak našli svůj účel.Totiž když jsem chodil na své lovi nebo do oblíbených center,zprvu jsem pouze šukal ty poddajné ženy bez zábran.Později jsem vyzkoušel různé sexuální praktiky,abych vše ze sebe vybil, jenže po čase to nestačilo,tak přišy chvíle pro dětské věcičky.Obět jsem vždy opil,sebe též.Pak jsem si vědomě dělal srandu a navlík se do těch věciček,ony zpravidla udělaly totéž.Měl jsem štěstí,že hrály se mnou.
Nechávaly se spoutat.Já ztrhl z nich oblečení a uspokojoval je,především však sebe.Ony sténaly a chovaly se dětinsky, což mi v těch chvílích vyhovovalo. Tak jsem byl schopen přežít s náhražkou, ne se skutečností, ale to mi dávslo naději, že neublížím svým dcerám.Doma vše bylo tak v pořádku,pokud jsem vše ze sebe vybil.Byl jsem i schopen prožívat soulož s láskou se svou ženou.Noční život byl pro mě vykoupení a nepřipouštěl jsem si svou záhubu.
Jenže pak přišla rána.Anděla onemocnila a musela odjet pryč z města se léčit. A já musel v noci hlídat děti.Mé lovy se omezily a mě přepadávali choutky doma.Opět jsem pozoroval Sue, byla starší a já pochopil...
Ona ke mně cítila něco víc, než pohou lásku dcery k otci.Říkala,že mě miluje tak pravdivě jako leckterá roztoužená žena,že až vyroste,provdá se za mě.Jistě ona nechápala ten smysl slov, jež tak krásně mi zněl. Nebyl jsem schopen ji vyvrátit ten nesmysl, přece až bude velká,bude mít nápadníků dost a nebude už ani myslet na to, že kdysi milovala svého otce. Jenže já ji to ani vymluvit nechtěl, žárlil jsem na představu, že mi ji někdo jíný přebere.A úder další rány.
Anděla podlehla nemoci,ztratil jsem svou dospělou lásku i anděla strážného. Zárověň se naplno dostavila má nemoc.
Po nocích, když jsem byl doma, jsem se ukájel u její postílky, byl jsem ovšem potichu, aby nic nezjistila.Po vyvrcholeních jsem ,se slastným úsměvem na rtech,odcházel do ložnice a tam jsem probrečel hodiny.
Proč musela Anděla zemřít? Proč jsem tu musel zůstat já , když jsem tak zrůdně nemocný? Já jsem věděl, má lepší stránka osobnosti věděla, že bych se měl léčit, jenže nebyla přesvědčená , že by léčení k něčemu vedlo.Nikdo nebyl schopen mi pomoci.Učinil jsem proto rozhodnutí.Poručil jsem Sue a Daniele aby se na noc zamykali před tvorem, který krade děti, které jsou dostupné.Uvěřili mi a já byl šťastný.Byl jsem tedy schopen udělat překážku, zabránit sám sobě učinit to největší uspokojení i za cenu vystrašených dětí.Jenže mé nadšení netrvalo dlouho.Nevydržel jsem se usokojovat jen při fotce. Navíc lov mě již naprosto nudil i vyčerpával.Nemoc se prohloubila.
Dnes večer jsem přišel do pokojíčku. Daniela byla u prarodičů,kteří mi spolkli výmluvu i s navijákem.Stál jsem ji u postele.Pak ji přivázal ručičky a začal ji vysvlékat a něžně líbat.Ona stále tak krásně spala,což bylo dobře.Líbal jsem ji kam jsem mohl a u toho se uspokojoval.Prsty jsem ji kroužil kolem vagíny.Konečně je tady ta chvíle.Konečně se dočkám odměny za roky utrpení.Pronikl jsem prsty dovnitř a ona procitla už jen kousek od vyvrcholení.Byl jsem připraven pokračovat, ona však se začla bránit.Vrtěla sebou a na skrze pásku na jejích ústech pronikali tlumené výkřiky.
Chtěl jsem pokračovat, jenže jsem pohlédl na jejích oči.Byly tak děsivé a neuvěřitelně klidné. a já pochopil....
Byly to oči mé matky, byla v nich ta věta.Okamžitě jsem přestal.Odvázal ji,odtrhl pásku, zmateně jsem cosi řekl, byla to slova omluvy. Utíkal jsem pryč.
A teď sedím ve své ložnici, lépe řečeno v ložnicové koupelně.Sue jsem zamkl v pokoji.Já ležím ve vaně s podřezenými žilami a v ruce držim toto psaní,dokončené
před chvílí.
„Našel jsem mrtvého muže v domě Igora Vysockého....“, poslední slova vyřknuta
do telefonního sluchátka.Poté ztratil Igor vědomí a opustil své tělo.
Děti byly předány do péče prarodičů.Suezane utrpěla šok, v pozdějším životě však neměla vážnější potíže.V ložnici byl nalezen deník i několikastránkový omluvný dopis Igora Vysockého.