Nebe

Když málý kluk jsem kdy si byl
já s tátou, mámou krásně žil
i se dvěma sestrami.

Pár kroku v životě jsem udělal
já musel jít dál a dál
teď  vyletěl jsem ze strany.

V domě z dřevěným žápražím
a s dřevenou doškou nad hlavou
svět svůj žalem prorážím
s najivní to představou.

Hledám svět kde láska kvete
a přátelství si můžeš utrhnout
tam nenávist není ve světě
a zlo je možné uvrhnout.

Pro radu chodím si k hlavnímu lékaři
v radosti z pomoci dílo se nemaří
duše jásá Pán je spása
když pohladí mě po tváři.

Tam lidé mezi sebou jako růže sluncem kvetou
a milost jej pokropí
když ledy své se prolomí
kde jas lásky  zemí zazáří.

---