Sinuhete

Sinuhete… pojď se mnou,

vrátíme se do Egypta,

k zeleni řeky Nilu,

ze souhvězdí znovu věštit,

budeme malí faraóni,

vládnoucí dvěma pouštím,

dvěma oázám, nebi

a jednomu olivovníku,

budeme vnímat bahno

a objetí náruče písku,

už nezpívej. Jsi vítěz,

balzámoval’s mě zevnitř,

znovu tak vidět noc,

v níž umírají swingy,

splynout tak se světem

epochy minulosti,

usínat pod pyramidami

a vdechovat krystaly

gigantické samoty,

která jim v záňadří dříme.

Sinuhete… buď se mnou

na mé cestě k předchozímu,

vím, že tam jsem se narodil,

vím, že kdysi jsem vdechoval

tu písečnou duhu,

ten vosk na mých víčkách

je z odmlčených srdcí,

jež kdysi bily v hrudích…

Sinuhete… až usnu,

převezeš mě přes Nil loďkou,

v níž budu touhou

či svící smutně hasnoucí.

Tehdy se zastavím,

chci konečně být v ráji,

před Anubisem budu mlčet,

jen ať uzná, že je konec.

Ať už mě nespaluje,

nevrací na druhou stranu,

jenom pojď se mnou

a můj sen bude splněn.

---