Pán a pes

Byl jednou jeden starý pán a ten měl psa. Měl ho rád, a proto velice tesknil, když mu psík jednoho dne zemřel. A tak, jak to bývá, vzal milovaného psa a pohřbil ho v rohu zahrady pod starou třešní. Byl sám, opuštěný a chmury zabraly místo v jeho životě. Pes byl pro něj prostředníkem k setkávání se s lidmi. Chodil sedávat k jeho hrobečku a přemýšlel o životě. Dny plynuly a on byl stále smutný. Až pak mu do oka padnul nový pes. Byl hravý a plný života. Nebyl už nejmladší, ale jeho bývalá paní se již o něj nemohla dále starat a tak se dostal k muži. Byl velice líbivý a na první pohled kultivovaný. Člověk si ho hned oblíbil. Konečně má zase radost ze všedních dnů!

Za pár týdnů si muž odešel něco vyřídit do města a nového psa nechal doma na zahradě. Jak tak kráčí z města domů a těší se na svého psa, do cesty mu vkročí jiný pes. Špinavý pes ulice se zašmodrchanou srstí a velikýma tmavýma očima. Vypadá, že je to ještě nezkušené štěně! Člověku se psa zželelo, ale domů ho vzít nechtěl. Vždyť jednoho psa již má. Tak mu dal u vrat svého domu nažrat a nechal ho jít. A co se nestalo. Pes se druhý den u vrat objevil znovu. Dal mu tedy najíst znovu a poslal ho pryč. Tak se to pár dní opakovalo až si muž vzal cizího psa domů. Oba psi žili pospolu, i když novému psu se ten starší moc nelíbil. Věděl ovšem, že nesmí nic udělat. Vždyť tam byl teprve pár dní. Pak si ale pán s oběma psi hrál a pes ulice se ohnal po tom domácím. Muž se rozzlobil a cizího psa vyhnal. Leč nemohl zapomenout na smutné psí oči. Přislíbil tedy, že psa bude každé ráno u vrat svého domu krmit. Pes byl smutný, uražený a možná měl na pána i vztek. Přesto každé ráno přišel a pozřel potravu z mužových rukou. Po čase ale nepřišel a od té doby se již u vrat neobjevoval tak často. Pak už nepřišel vůbec. Pánovi to bylo líto. Přece jen měl toho pejska rád. Čekal na něj, volal ho a vzpomínal, ale pes se už nikdy neobjevil. Za nějakou dobu na něj pán přestal čekat a zapomněl na něj. Zase se těšil ze hry se starým psem.

Jednou se s ním vydal do parku na procházku a v dáli mezi stromy zahlédl ušmudlaného psa. Zrovna takového, jakého krmil. Zavolal na něj zapískal.

Pes se otočil, dlouze se na něj zadíval. Poznal starého pána a beze slova odešel.