Den pomalu konci...

Den pomalu konci, tak zacinam psat

je cas, abych zase vyl

o tom, ceho zacinam se bat

a z ceho hruzu mam, abych ze sebe ji smyl.

Bojim se, ze krutej je ten svet

a ja v nem nepreziju,

zivot ze je jed,

stoka, v ktere hniju.

A z lidi obcas bych i zvracel,

jsou jak na bolaku strup

a insultace rad bych vracel

oko za oko a chrup za chrup

Den pomalu konci, tak zacinam psat

to vino mi dodalo sil.

Osudu ted chtel bych lat,

co do krve me zbil

kolik mostu, kolik cest

a vsechny zahaleny v mlhu sedou.

At kteroukoli dam se vest,

ke stejnemu konci vedou.

A z pratel uz jen znami jsou,

zmizelo, co lidi poji.

Oni cestou svou si jdou

a ja zas tou moji.

Den pomalu konci, tak zacinam psat.

Ziju abych psal a pisu abych zil.

Smysl toho vseho zoufale chci znat,

kez bych uz se nevzbudil...

Zaziva tu zdechavam - a v deziluzi,

srdce mi krvaci a na dusi vrasky.

Zahanim desy, besy, chimery a hruzy,

zklamani a podraz z lasky.

Dalsi lekce draze zaplacena,

zas si zivot svou dan vzal.

Vysoka je cena

a tezka cesta dal.

Novy den zacal, svita, snad abych sel spat.

Euforie zmizela a uz jen smutek zbyl.

Prasky do sebe nasypat

to presne je muj styl.