Tramvají

Ta tramvaj pomalu skřípala po strunách kolejí, které ji vedly do nikudy

Ta tramvaj pomalu skřípala po strunách

kolejí, které ji vedly do nikudy,

zrosená mlhou lkala unaveně,

když na obzoru zjevila se smutném

nedbale odhodil jsem nedopalek

na stupátko zatrnulé vkročil

sedala si změřil zamyšleně

v nereálné teplo v nich se schoulil

Přes nějaká náměstí jsme jeli,

rozjařená pod lampami v mlze,

sledoval jsem, jak se mrtvo zvenčí

v očích obrací na pouhé snění

Zastávky se opuštěně řadily v té jízdě,

avšak jejich hašteřivá pokušení

nestala se touženými odměnami,

jen záchranou, jež bojovala s umdléváním

vytrvale počkal jsem si na konečnou

s vidinou, že dočkám se tak překvapení

tramvaj jenom se skřípotem schoulila se

vyplivla mě do zimy a opustila

žádná tramvaj nejela už tam

do míst, o kterých jsem v dětství sníval,

k slepým místům, která v duši mám,

schoulená kde krčí se má touha

---