Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seŽízeň
08. 11. 2008
1
17
1771
Autor
Jeeper
Popraskané rty smáčím si krví,
srdce uvízlo mi v tobě.
Jak ptáci na nebi hraví,
připadám si jako v hrobě.
Kdy krev se změní ve vodu,
a nebude tak kalná.
Kdy odejdu z hrobu,
a nebude mi připadat slaná.
Vezmu si leknínové květy,
obložím jím tebe.
Propojíme zpátky oba dva světy,
a krev bude padat z nebe....
srdce uvízlo mi v tobě.
Jak ptáci na nebi hraví,
připadám si jako v hrobě.
Kdy krev se změní ve vodu,
a nebude tak kalná.
Kdy odejdu z hrobu,
a nebude mi připadat slaná.
Vezmu si leknínové květy,
obložím jím tebe.
Propojíme zpátky oba dva světy,
a krev bude padat z nebe....
17 názorů
jj tak nejak to beru mysli, ze tohle dilo dalo vzniknout mym cernym nehtum
sakra chlape, když už píšeš ve vázaných verších tak musíš doržovat určitá kritéria a těmi jsou rytmus a znělé verše... rýmy "krví-hraví, kalná-slaná, vodu-hrobu" tohle by vyvolalo menzes i mořskému koníkovi!
a co ten rytmus??? v druhé sloce je vykolejený a drhne taky ve třetí.
celkově (alespoň mě osobně) tyhle na první dojem povrchní věci, kazí topaz myšlenky.
je ale dobře že zase píšeš, takovéhle dílka jsou dobré jako studijní materiál kterým se vypisuješ.