Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVyznání
10. 11. 2008
3
2
834
Autor
illupai
A tisíce oken jak očí plave v polívce
zařvu slovo láska!
A pak zapomenu žít.
To vanou kurva větry mezi domy jak vějíře
a já jsem zas obnaženej.
Nikde se neschovám,
nikdy nebudu s tebou
sám.
Nikdy nebu, nikdy nebudu.
Jo
stačilo slovo
a mohlo být
s námi s námi.
Jo
Dráma dámo
mezi klacky stromů schovaná.
Nebudu mluvit, nebudu psát,
mám toho akorát.
Nebere mě nebere srát.
Jo
Jsou to všechno moje chyby
moje chyby
moje sliby
přestávam doufat
přestávám dát větru
přestávam vát
A za každym oknem je jeden mesíc úplňků dvanáct let.
Vemem se vemem
sněz si mě teď.
Ale bez zbytečnejch slov, co slyšel jsem už stokrát tam a zas nazpátek,
až uzavřel se kruh.
Nebudu chrápat mezi panelákama nebudu,
protože poetry of that oken
zchlastala noc jak okenu
a já byl tou nocí, když přestal jsem světit den.
Viděl jsem tolik lidí,
co prošlou tou ulicí naší,
nesly tašky a na tváři uznalej výraz, jak stržených vrásek dveří .
A nazastávce leželi
a do práce chodili každej den.
Sen střídal sen
tyvole.
Jo
to není poetry, to je život
a jeho až dva metry
Ne
okolo horký kaše chodíme
máme své vyšlapané cesty!