Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Můj lék

11. 11. 2008

1174

Autor

Jarmila Moosová Kuřitková

Nefouká aby ochladil mě hořící vším co dny nesou není tu stopy po doteku chybí mi příděl toho léku ještě se ptám: tvé prsty kde jsou? zbloudilí v sobě žár i chlad je milovat se nezdařilo ochladit a pak znova hřát než přijde čas mít v sobě bílo...

6 názorů

Jarmila Moosová Kuřitková

12. 11. 2008

Dát tip

Wiski: Děkuji za Tvou návštěvu. Mohu si s Tebou povídat. To, co píšeš o sedativech, neznám. Ráda o lásce přemýšlím, na ni myslím, ji prožívám i ráda o ní píšu. S básněmi se to má tak: každý čtenář v ní /pokud to není zcela jednoznačný text/ najde svoji představu, svoji vzpomínku... Zbloudilí - máš dojem, že o nich smýšlím špatně? Proč? Co Tě k tomu vede? Tvůj výklad textu, chápu. Nezbyde tedy než aby Ti sloužil jako příležitost k zamyšlení se nad vlastními otázkami. A to není málo.