V hloubce hrnku od kafe

                                    Pískající parník vlní hladinu.

                                                                                                                               Stojím uprostřed jezera a v ruce držím kytku.

             Kytku krásnou, něžnou a bílou.

                                             Ukradla jsem ji nevěstě.

Nevěstě co se radovala, že povolili registrované partnerství.

Provdala se za smrt.

Stojím uprostřed něčeho mokrého.

                       Někdo to tu udělal a neuklidil, musel asi někam letět.

                                                                                                      Tak stojím v louži, koukám do zdi a kolem lítaj kavky.

                                                                   Kavky jsou chytrý ptáci, uměj i štěkat.

To jejich štěkání je strašně nahlas.

                                                                                                                       Celej svět je nahlas, jak tak spěchá za štěstím.

                                                                                                                       Za štěstím.

Za štěstím se nemá spěchat.

                    Dospěchat jde jen na kraj světa.

Jezdí tam i MHD a vlaky.

                                                      Rychlíky tam maj natažený koleje.

                                                                 Sviští po nich s větrem o závod.

                                                                                                                                                 A pak spadnou dolů z vodopádu.

                              Přes okraj.

                                                                             Přes hranu.

          Bezradně stojím na hraně.

                                                                                                                                                              Vlevo hluboká díra.

                                                                                                                     Vpravo  hluboká díra.

                                                                              Vpředu úzká cesta.

                                          Vzadu úzká cesta.

                                                        Všude je to stejné, slečno.

                                                                                                                                                      Není kam se hnát.

                                                                                                                                                                 Vážně.

Není.

Není.

                                                                                 Není.

                                                                                                                         Štěstí taky není.

                                                            To se jenom...

zdá.