Soumrak

hodinu za hodinou… ráno uplyne jako čas strávený s milencem, a den čeká… stejně tak oráč, čeká na dokončení svého lánu, a jeho volek, těšíc se na završení denní své lopoty, aby na druhý den nastoupil opět… a jaký bude další den? snad lehčí, spíše těžší… a den čeká… čeká, aby si, stejně jako oráč a jeho volek, mohl odpočinout, od čeho? od neustálého rozdávání? ano, proč ne…ale jaký je to dar? je to dar života, ježto dovoluje nám bdít a myslet na zítřek… bude lehčí? spíše těžší… den je unavený…unavuje se unavováním všech tvorů světla, mnohdy až k smrti, sám je však unaven více, unaven, aby mohl být unaven znovu a znovu, bez konce, nečeká ho vysvobození… děkujme mu, pomožme mu a den čeká… čeká na soumrak, jež není jeho vysvobozením, pouze odpočinkem, odpočinkem, který si zaslouží, který nehledá, v který nevěří… den se blíží k vrcholu a skoupá naděje roste, soumrak se blíží… je chvilkovým ulehčením, ne však pro sebe, den je bratrem soumraku, i jeho snoubencem, a den čeká… a s radostným výrazem padá na krajinu stín, stín, který netrvá dlouho a chce trvat věčně, je konec… je konec začátku, začátek konce, začátek začátku a konec konce…

---