Úvahy filosofa

procházím se po zamrzlém břehu řeky a krátím si čas přemyšlováním o dokonalosti lidské, procházím se po zasněžené louce, abych se ušetřil od přemýšlení nad věcmi všedními, přemýšlím nad věcmi nevšedními… napadají mne otázky… kolik lidí právě v tento okamžik myslí na totéž? mám na světě dvojníka? snad ano, snad dokonce dva, snad víc, mnohem víc… proč lidskému pokolení nebylo dáno možnosti nahlédnout do hlubin všehomíra? napadá mne mnoho otázek… nechci však znát odpovědi ani na jednu z nich. filosofové hledali odpovědi na otázky, ale skutečně je hledali? kupříkladu v hladině etické netřeba pochybovat, však vyvstane – li dotaz v rovině metafyzické či noetické… filosofové jsou zvláštní rasa, kladou si neustále otázky, ne pro odpovědi, ale pro otázky samotné.. spadl mi čerstvý sníh do boty, pocítil jsem chlad, tok mých myšlenek se na kratičký okamžik rozplynul, co je příjemnější? uhořet či umrznout? kráčím podél podivného lesa, co je to za stromy? co je to za les? a záleží na tom vůbec? krok za krokem přemýšlím, upadám to transu vražedné zvídavosti… sníh přestává studit, nepřestává mě studit, přestávám ho cítit. mé nohy dělají pomalu otisky do teplého písku a já vzhlížím k nebi… kam se asi už posunulo slunce? hledám jej a vidím pouze hvězdy a …a měsíc, kde je slunce? dívám se s otevřenými ústy a nevýslovným údivem jako postava stojící v monumentu gotické katedrály.. okouzluje každého, tato magická obloha, tak jako mě? jistě ne, jistě zaujme mnohdy více divou lesní zvěř než kdejakého člověka… někdo si všímá, někdo žije v sladké vědomé nevědomosti… má život jednodušší? ano. chudší? taktéž. dalo by se zkrátka odpovědět: někdo přemýšlet musí… někdo by však oponoval, že správně řečeno zní toto takto: někdo přemýšlet chce… ani jedno však není správně, odpověď zní prostě: někdo přemýšlí… skloním hlavu od oblak,abych se ujistil zda kráčím stále tak jistým krokem jako předtím… podívám se na své nohy a zjišťují nečekané… nepohybují se, sedím… překvapen sám vlastním jednáním, konám jej však přirozeně… ulehám…zavřu oči a před nimi se objeví znovu ten podivný les… co je příjemnější? uhořet či umrznout? vím co to bylo za stromy…palmy… poslední zbytek rozumu dává se na odpor a opáčí: palmy v našich zeměpisných šířkách a k tomu v zimě? ano, byly to palmy, je mi přece teplo… rozum mě nutí otevřít oči, krása všehomíra je však silnější, usínám…

---