Očistec

trmácím se světem bez lítosti, světem krutosti, světem hříšníků… od světa čistých duší mne odděluje hluboká propast… kráčející sám mezi hříšníky, nazval jsem si ji propastí Zatracení… jdu a ptám se všech bytostí, mohu-li naleznout cestu ven… zhřešil jsem, prvotním hříchem, jež mi nebyl odpuštěn.. nechci zde být, je šance? vyptávám se všech bytostí, jež potkávám… vysmívají se mi… jak jsem tu dlouho? a co jsem provedl? boty již dávno nohy mi nechrání, kůži drásám si o holý kámen a odpovědi nenacházím… tu přišel ke mně jeden hříšník a praví: chceš-li se odtud dostat, tak poslechni mou radu… jakou? pravím okamžitě… i hledej lávku z tohoto světa, jež dovede tě, kam sny tvé směřují… jdi a nemysli než na pokání, trp za své hříchy a bude ti odpuštěno… i nazval jsem si tuto lávku lávkou Odpuštění … chtěl jsem žít a proto jsem ho poslechl… hledal jsem dlouho a tu mi na mysl přišla otázka… proč ten dobrý hříšník, jež radu mi dal, sám cestu nehledal a na kameni si spokojeně seděl? nevím, ale já chci žít a proto jdu dál… dvě činnosti, jež naplňují každý den mé pouti mě ubíjí. modlím se a kráčím za dalekou vidinou… vidinou lepší budoucnosti? nikoliv. za vidinou jakékoliv budoucnosti, poněvadž zde toto eufonické slovo nemá pražádný význam… zažívajíc nepředstavitelné útrapy, bloudíc nespočet dnů, týdnů, spíše však desítek let, našel jsem, co jsem hledal… co jsem nehledal, ale musel najít… vlastně jsem netušil, co hledám… proč mi tedy dobrý hříšník neřekl rovnou, co najdu? jistě to věděl… hříšníci nejsou dobří, ani on, ani jiný, ani já… našel jsem lávku přes propast… lávku Odpuštění přes propast Zatracení… nedokážu popsat pocit, jež mnou prostupuje, není však hřejivý… čím více se k lávce přibližuji, tím více se mi zdá… to není lávka Odpuštění, je to lávka do věčného pekla, do jediného místa, kam jsem se mohl dostat… neboť pro hříšníka vidina ráje není splnitelná, splnitelná je pouze pro pozůstalé, jež jsou štědří, ale darované almužny za zemřelého nedokážou poznat skutečnost, jež prozřetelně zamlčí pastýř lidských duší… zlý hříšník, jež mi radil, vydat se na cestu předlouhou, jež korunována úspěchem býti by mohla, pouze ztížit mi chtěl ten nedlouhý čas,strávený v předsálí pekla, ježto sám si spokojeně hověl na svém kameni a bez námahy a dřiny čekal, až se lávka Odpuštění objeví přímo před ním, aby mohl s pocitem zadostiučinění, spokojen se svým bídným životem… vstoupit přes lávku Odpuštění do pekla…

---