Cosi čemu nerozumím

Touha...vášeň...potřeba...to všechno se chystá vybuchnout..zbývá jen kousek..moje tělo křičí..a možná by mu bylo nádherně..kdyby. Kdyby vteřinu před vším tím nádhernem jsi nevybuchl Ty.

Všude kolem mě. Tvá tvář. Tvoje Vůně. Tvoje mysl. Tvoje tělo co sálá až ke mě a pohlcuje...moje vědomí. Muž tam dole je vlastně chudák, ne však větší než já.

Nejsem schopná bezduchého živočišného...Nejsem schopna oprostit se od všeho co tlačím někam za roh, do kouta, pod hromady ostatního bordelu co ve mě asi je. Aspoň ho cítím.

Zmatek lásky, která bezcílně bojuje s nenávistí.

Pat při každé nové hře.

 Sama uprostřed davu, všude kolem plno citu, jsem prostě já.

Můžeš tam být sám, vedle mě, můžu Vás mít víc.

Samo je stále moje nitro...možná prázdné...možná plné čehosi...čemu nerozumím.

Nestačíte mi.

nedivím se..jsem prostě taková..tak si nemám na co stěžovat