První povídka

První povídka
Měla jsem přítele, opravdového přítele byl lepší než můj kluk, měli jsme k sobě blízko a všechno důležitý jsme o sobě věděli, ale byl to přítel.
Jednou mě chytl za ruku a řekl, vlastně chtěl říct, že mu na mě záleží víc, než si myslím a to byla ta chvíle, kdy jsme se políbili - poprvé a naposled.
Druhý den nic neříkal, o tom co se stalo a snad věděl co k němu cítím.
Začínal nový rok a já se rozešla s klukem, protože byl neustále opilý a tak jsem mířila za přítelem. Byla jsem u dveří a uslyšela ránu. Otočila jsem se a na zemi ležel kluk.
Když jsem se probrala z šoku, poznala jsem svého přítele.
”Chtěl jsem být víc než přítel, chtěl jsem s tebou žít, kdyby si chtěla a mohla milovat.”
Řekla jsem mu, že to jsem mu přišla dnes říct. Usmál se a pak jeho úsměv zmizel, poslední sbohem s novým rokem a já zůstala sama na celým světě.
Když lidé odcházeli po nejhorších dvou hodinách v mým životě přišel za mnou můj”bývalý”kluk.
”Kluci říkali, že chtěl svýho opilýho kamaráda přesvědčit, že nemá cenu se zabíjet kvůli tomu, že jedna holka neopětuje jeho lásku, nešťastnou náhodou do sebe strčili tak blbě,že on spadl.”
Pak se odmlčel a pokračoval.”Věděl jsem, že mezi vámi něco je, ale miluju Tě, ale dnes si mě přesvědčila, že jeho miluješ víc.Věřil, že jednou najde odvahu a řekne ti, že Tě miluje a já dnes začal doufat, že se vezmete, budete mít spoustu dětí, a budeš šťastná. Měli jste stejný názory a to on na tobě miloval.”
Nevěděla jsem jestli si vymýšlí, ale proč by měl? Chytla jsem ho za ruku a za dva roky si ho vzala.
Jsme spolu deset let, máme dvě děti a jsme – šťastný.
Je pravda, že zabíjet se kvůli lásce je hloupost, ale někdy jsem byla tak na dně, že jsem chtěla skončit, ale pak jsem si vždycky uvědomila, že toho mám hodně. Mám děti, rodinu, člověka kterého miluji a vzpomínku na toho koho jsem milovala víc než kohokoli jiného a to mě tady drží, ta vzpomínka.