Okouzlena

Při skalce,haldy kamení…. stařičká jabloň stojí.

S korunou od větru pokřivenou napájí zde své kořeny.

Tůnička čisté,živé vody pramen má u kmene stařeny.

Odtéká v potok čirý klidným svým tokem dále v kraj.

Zrod z hlouby země vyvěrá,jabloní větvoví chrání místo zázraku před zkalením.

Při skalce,haldy kamení…tůnička chladné,k napití láká.

Raného slunka paprsek líbá tichý,kouzelný tento svět.

Dvě žabky očka vynořují nad hladinu,by i ony přijímaly dar tepla.

Vyskakují,usedají chladný kámen,ledabyle skotačí.

Počal se den rozprostírat ve zlátnoucím šatě.

Při skalce,haldy kamení….líbá rudý kotouč vše.

Hladí i líbá zároveň listoví stromů kde zpěvní, upravují svůj šat.

Dokvétající ovocí ztrácí svoji něžnost,

Svěží zelenost mění se mění ve tmavé vějířky v letních parnech.

Ozdoben je po dlouhém půstu kmen, šedí lišejníku pokryt.

Divoké včelstvo zalétá i sem ku květům,

kde po chuti nektaru usedá na malé kaménky k napití.

Při skalce,haldy kamení…vše je tak hedvábně skvostné.

Vyvěrá tu pramen čistý,jen uzříš zrnéčko písku v ně.

Dva trsy kapradí tu rozbalují listy nad kamenitou zítkou,

lemujíc zdejší prameniště.

Zdobena jemným,vlhkým s tyčinky mechu výtrusnic.

Jemný závan pak odnáší malé,nepatrné částice práškové.

Dávno,předávně čísi ruka oroubila místečko zázraku.

Kde jsou ruce pracovité?

Čas zbavil nositele údů šlechetných,prachem se stal.

Součástí to ho všeho bez tváře své.

Oáza klidu,tišina smíru pozvolným dechem dýchá dál…