Slepá? Ne...

Slepá? Ne..

Připadám si jako když jsem byla slepá

Jako když se snažíte vidět v tmavé místnosti

Víte, že tam něco je

Ale vidět to nedokážete

Nebo nechcete

Neumíte říct co se stane

Až se rozsvítí

A nemyslíte na to

Jenom se procházíte tmou

A nemyslíte na to co bude

A za čas

Až se rozhodnete rozsvítit

Začnete litovat

Celé dny jste prochodili tmou

A neviděli co je kolem vás

Neviděli co je správné

Nebo jste to vidět nechtěli

Až když rozsvítíte

Tak zjistíte, co všechno jste cestou shodili

Zjistíte, jak jste tu krásnou uklizenou místnost zníčili

Konečně uvidíte

Co všechno dokáže jedna procházka

Do čeho všeho jste narazili

A zjistíte

Že za celý ten čas

Co jste za tohle všechno necítili bolest

Se konečně dostavila

A zeptáte se sami sebe

Mělo cenu rozsvěcet

Není lepší chodit v temnotě

A nevnímat bolest

A sami si odpovíte

Chodit tmou nemá cenu

Postavíte se proti svým myšlenkám

Rozsvítíte

Přetrpíte bolest

Kterou jste způsobili sobě

I jiným

Dojdete rozházenou místností ke dveřím

Otevřete je

A oslní vás sluneční světlo

A vy si uvědomíte

Že už nikdy nechcete do tmy

Dojde vám správná odpověď

Na otázku co jste si položili

Není nejlepší nechat zhasnuto

Ale nikdy nezhasínat

A taky to máte v plánu

Když vykročíte vstříc jarním slunečním paprskům