Nářek

Slyšíš? Slyšíš to mihotavé lkaní

jak předbíhá stíny mezi zdmi?

Slyšíš to maličké utrpení

ubíhající sem a tam sem a tam

mezi šerosvitu kapkami?

Co to může být?

Čí oči tak tichounce křičí

obmotány parou

v usvědčení chladem místnosti?

Čí to bol ubíhá plahočivě

mezi postříbřenými mraky?

Nevíš? Protože já tedy ne...

Všechno tu zní tak tlumeně,

tajuplně

a cize, záhadně.

Opravdu nevíš, čí hlas to skučí mi v hlavě?

Prosím, prosím, pro Boha kdokoliv, jestli můžeš, mi napověz!

Kdo tak trýzní zevnitř mé skráně

svým přesvědčivým skučením,

čí hlas mě rve na kusy,

když utíká ven skulinami za světlem Luny.