šachovnice

Ve větrných mlýnech

zavládlo bezvětří.

Po válečných činech,

konečně příměří.

Po toulavých stopách,

po sněhu v závěji,

po krvavých botách,

jsme bosi raději.

Okoukaná kráska,

omyté pozlátka.

Vydražená láska,

laciná pohádka.

Vyvolání ducha,

neklidné záhrobí,

malá popelucha,

Smrt, rakev ozdobí.

Ve slovíčkách zášti,

ač slunce venku zář,

v srdci zima praští,

mráz sežehne tvář,

naděje mnoho není,

jen zázrak má se stát,

ač hráči rozházeni,

pochopíš šach a mat.

Na téhle šachovnici,

tam nejsou králové.

Jsou tam jen kralevici,

oči maj mandlové,

ač mají k cíli kráčet,

černý a bílý svět,

pod sebou samet vláčet,

nad hrobem pláče květ.