Jsem děsnej umělec a roním krev, kape na klávesnici

JSEM DĚSNEJ UMĚLEC

Jak ráno votevřu oči,nevidím klasickou stěnu a na ní pruh světla, vidím, že ranní stříbro sebou šlehlo na můj strop a posypalo mi víčka sluncem (neptejte se jak si můžu vidět na víčka, a vůbec se mě už od teďka neptejte na vysvětlování něčeho z mejch veršů).

Pak se neprotáhnu v posteli a nenadávám na novej den a na toho krypla, co vymyslel vstávání, nýbrž zpod peřiny mi unikne něžněteplý život a já s víčky slepenými beznadějí ohýbám se pod batohem, ve kterém si nesu svůj osud.

Pak se nenasnídám (a proto ta část v básni není, ta nikdy v žádný není, páč toust se sýrem a s kečupem prostě nejde metaforicky opsat, jo a navíc správnej umělec nežere, jen dejchá závan zítřků, maximálně, maximálně jo -vdechuje kouř ze spáleniště dne a když už má fakt velkej hlad, pije něčí slzy)

No, pak ne že bych si našel čistý ponožky a vyčistil zuby, ale prostě hledám ve své duši novou tvář, jenž nasadím si, vcházeje do světa

Pak nekoukám na netu na nový drby a nepíšu si s lidma na icq, já jako umělec s rukama holýma na studeném kameni, čekám a vyhlížím můzu, mou jedinou průvodkyni, mou jedinou lásku

Pak ne že bych přemejšlel, z čeho kurňa zaplatím nájem, pak v zápase s životem jsem ten, kdo klopí meč a na lidi volá "Vyhrává vždy láska"!

Jsem totiž umělec, a mám poetickej život, a to jsem si nevybral, to tak prostě je.

Ne že bych vám už neměl co říct, ale ticho je sdílnější než miliony slov, tím tichem já teď hovořím k vám,jasný jo?

A ne že bych nevěděl, proč tohle po mě vůbec čteš, jen říkám slova, která odráží se od vašich uší a zmizí v prázdných očích, vědom si toho, že každý ve všem vždy je sám

Muhaha

Každopádně, komu se to líbilo a koho to dojmulo, ať mi pošle nějaký peníze na konto 875124/5613.Dík!