Knot

Knot

V tmavém koutě uprostřed temnoty,

Pozoruji oheň hrající si s knotem,

Jak stíny na protější straně,

Oživuje svým duchem,

A sám s ubývajícím voskovým plotem,

V kaluži umělé krve,

Bez sebemenší lítosti loučí se ze životem.

Svět kolem upadá do kouřového ticha,

Jen šálek hřeje mě v mých vyzáblých rukách,

Své suché rty svlažím v horkém čaji,

Ve svých představách jsem někde v dáli.

Když se vracím zpátky k mému čaji,

Zrcadlí se v něm měsíc, hvězdy na okraji,

V malebném šálku s barvou seladonu,

Vidím tvou tvář, svou božskou Beladonu.

Tvé něžné rty podbarvuje barva čaje,

Po tomto šálku vydám se do ráje,

Když vdechnu trpce jemnou vůni,

Jenž šířící se v novoluní,

Rozplývám se ve sto tůních.

Jen nesmrtelní tenhle pocit mají,

Pijáky čaje pod nebesa zvají,

Tenhle nektar života jim dají,

Každého s šálkem v ruce znají.

Najednou malé zasyčení,

Vše, co bylo už dávno není,

Tak jako vítr prach žene v zapomnění,

Ve vzpomínky minulost se mění.

Oheň v dálce viděti již není,

Čaj vychladl, už dobrý není,

Snad trochu ztrpkl, snad vše se mění,

Již není v něm obraz mého snění,

Snad byl to jen přelud, trik či klam,