Báseň napsaná ve chvíli, kdy nejde dělat nic jiného, než si sednout a něco psát

Sníh studí, kaluže odrážejí světlo, reklamy jsou modré,

lidi jsou stejní až na výjimky (sériové vrahy a tak), boty jsou mokré,

všechno je v háji, křik je hlasitý, slova jsou tichá,

rána letargická,

večery dramatické.

Na chodníku potkávám básníky, kteří

se zabývají nákupem dárků a barvou na vlasy

a vztahy.

V každé malé radosti je nejistota,

kterou nedáváme znát,

a všichni jsme básníci v téhle době.

Sny jsou skutečnější než realita,

i když se to občas plete, jenže

doopravdy nedáváme nabíjet mobily,

doopravdy nekupujeme měsíčníky, doopravdy si  nečteme e-maily,

doopravdy nezamykáme byt, doopravdy se nedíváme do zrcadla a nevedeme zbytečné hovory.

Doopravdy ne.